Nástrahy při vyklízení harampádí

Dokopal jsem se k objednání kontejneru a vyklizení garáže od harampádí. Částečně proto, že jsem se tam už nevešel a také mne k tomu již dlouhou dobu nabádala maminka. Tento článek píšu proto, aby nikdo neopakoval mé chyby.

Již samotné objednávání kontejneru se táhlo měsíce a měsíce. Pravidelně se mne maminka ptala, zda už jsem ho objednal, že má pro mne vizitku s ověřeným kontejneristou. Minulý týden jsem to nevydržel a požádal o vizitku. Maminka prohrabala byt, nenašla ji a vina padla na mne, protože jsem si ji nevzal hned. Otevřel jsem tedy internet a vyhledal kontejneristu jiného. Zavolal jsem na devítimístné mobilní číslo a s málo mluvným člověkem jsem se domluvil na úterý na devátou hodinu dopolední. S radostí jsem to oznámil druhý den mamince a očekával alespoň malou pochvalu. Ta dobrá žena okamžitě kontrovala, zda jsem objednal velký kontejner a já s hanbou přiznal, že velký mi přišel dost drahý, že nám jistě bude stačit ten malý, tříkubíkový. Dozvěděl jsem se, že budeme vyklízet nejen mojí garáž, ale ještě byt v suterénu a druhou garáž. Zaúpěl jsem a šel přeobjednat větší kontejner.

Dnes ráno jsem si přivstal a oblékl se do sportovně pracovního oblečení. Prostě, vypadal jsem jako bezdomovec. Vtrhnul jsem do garáže, vyparkoval vůz a začal s vyklízením. Sám jsem byl překvapený, co všechno v garáži mám. Asi za dvacet minut se tu zjevila máma, že mi jde pomoci. Tušil jsem problémy, ale ranní jóga udělala své a tak jsem byl klidný. Podařilo se nám vynést dvě třetiny věcí před garáž a třetinu umístit k jedné stěně. To už dorazila teta a začala vyklízet vedlejší garáž. Odněkud se přišoural bezdomovec, spiklenecky na mne mrknul a zeptal se, jestli se rozdělím. Maminka mu nabídla spacák a fritovací hrnec. Bezdomovec zahýkal radostí a zeptal se, jestli nemáme něco kovového. Měli jsme toho dost. Zmizel, ale ne na dlouho, za chvíli si to přihasil s kárkou a kamarádem. Za dalších deset minut tu bylo bezdomovců několik a ochotně nám pomáhali vyklízet. Vypadalo to, že nebudeme potřebovat kontejner.

V devět hodin mi přišla textovka od kontejneristy, že má zpoždění a že dorazí za hodinu. Nevadilo mi to, protože jsme měli více času na přípravu. Když nedorazil ani o půl jedenácté, zavolal jsem mu, kde je. Oznámil mi, že je tam za pět minut, což opravdu po čtvrt hodině dodržel. Přijelo něco postkatastrofického a vezlo to něco kovového a vrzajícího. Vypadalo to, že kontejner je svařen z dílů sovětského tanku a že pamatuje boje u Stalingardu. Několik průstřelů, dva průseky a mnoho drobných děr od rzi. Řidič vyhnal z kabiny dva Ukrajince a vrhnul se na maminku, že chce peníze. Pravděpodobně si vybral ji, protože je nejmenší a nebude tedy klást odpor. To se ale přepočítal. Maminka, která obvykle obdaruje i žebráka v domnění, že si skutečně potřebuje koupit jízdenku na vlak, se postavila na odpor. Nepomohly ani výčitky kontejneráře, že mu někteří lidé klidně nezaplatí a prchnou od plného kontejneru. Maminka byla neoblomná, nezaplatila předem. Snad se bála, aby nám tady ten kontejner nakonec nezůstal. Oznámil jsem kontejneráři, že se mi nelíbí jeho touha po penězích, místo toho, aby se omluvil za zpoždění hodinu a půl. Kontroval asertivně, že jestli se mi to nelíbí, může ten kontejner zase odvézt.

Začali jsme s nakládkou. Ukrajinci se šli převléknout do pracovního. Bylo mi jasné, proč se majitel kontejneru zpozdil, v Holešovicích došla levná pracovní síla a tak musel jet jinam. Umístili jsme první skříň a bylo jasné, že se sem všechno nevejde. Jeden Ukrajinec prohlásil, že je to „nádo rozbyť“ a vrhnul se na skříň bez náčiní. Za chvilku byl kontejner plný třísek. Takto pokračovali další dvě hodiny a kontejner se plnil a plnil. Plnit pomáhali i bezdomovci z vděčnosti za tak bohaté hody a tak nám to šlo od ruky. Zavolal jsem majiteli, že máme plno, on nás pochválil, že jsme pilní a že za dvacet minut přijede. Teta zasakrovala, snad to stihne před setměním. Přijel skutečně rychle, vidina peněz zafungovala. Maminka zaplatila a když se dožadovala dokladu, majitel povídá: To by bylo děsně drahý, paninko, to víte, dépéhá a tak podobně. Naskočil do Avie a zmizel. Jen bílé číslo *37 615 140 zasvítilo na naplněném kontejneru.

* ta první sedmička byla blbě čitelná...

Petr Hroch Binder, poutník Hroch a adept na Bubuchlapa