Můj milý deníčku - poprvé

Zítra to bude poprvé. Dost se na to těším, protože jsem musel docela dlouho čekat. Ani jsem netušil, jak to bude náročné, tolik příprav. Snad se neztrapním a výsledek bude stát za to.

Jen mne mrzí, že mne rodiče víc nepoučili, trochu tápu. A spolužáci? Spíš si z toho dělají legraci, než aby mi rozumně poradili. Knížky o tom žádné nemám a na internetu jsem toho také moc nenašel. Musím na to myslet skoro pořád, ani usnout nemůžu. Až se zítra probudím, obléknu si ten nejlepší oblek, co mám. Vlastně jediný. Vezmu si i kravatu, aby bylo vidět, že jsem už dospělý, že už na to mám právo.

Vlastně ani nevím, jak se to dělá. Veřejně? No to snad ne, to bych byl rudý, až za ušima. A co mám dělat pak? Budu zpocený, chtělo by to hned po tom sprchu. Musím se nastříkat intimsprejem, aby nikdo nepoznal, jak jsem nervózní. A taky jsem se nikde nedočetl, co s tím zbytkem, co mi zůstane v ruce. Mám to jen tak vyhodit? Spláchnout do záchodu? Nebo to snad recyklují? Tolik otázek a žádná kloudná odpověď. Proč jen jsem se na to nezeptal táty...

Zítra to bude poprvé v mém nedlouhém životě. Doufám, že to zvládnu a že to bude mít smysl. Vždyť další možnost budu mít až za čtyři roky. Možná dříve, když se vyskytne něco předčasného. Zítra si musím dát záležet. Snad se mi nebudou klepat kolena, během tak odpovědné činnosti.  A až to budu mít za sebou, budu už skutečně dospělý muž. Hlavně nesmím zapomenout vzít ty volební lístky a občanku.

Petr J.R. Binder, poutník Hroch a člen přípravného výboru SHP