Mohly by krást, fetovat a chlastat. Zatím mají naštěstí jenom hlad.

Děti a mládež z Letňan, ale i z jiných částí Prahy. Včera jsem s nimi opět strávil několik desítek minut a to, co předváděly, mi bralo dech. A přitom si za to mohou samy, nikdo jim nepomáhá.

Věřím, že se těšíte na procítěné vyprávění o dětech na okraji společnosti. Věřím, že se ve vás probudila touha po krvi, násilí, bezvýchodnosti situace. Ale chyba lávky. Chci se s vámi podělit o luxusní zážitek ze včerejšího představení divadla HLAD. Jinak také Hudební letňanské amatérské divadlo. Jejich nejnovější hudební komedie Devatenáctset na mne udělal hluboký dojem. Jednak jsem si vzpomněl na své ochotnické začátky a jednak jsem musel smeknout před pílí několika nedospělci (i když někteří už dospělí jsou). Všechno si dělají samy. Kostýmy, hudbu, zpěv, tanec, divadlo.

Na ploše dvanácti metrů čtverečných se během 150 minut přenesete v čase, přes celé dvacáté století. Na pódiu před vámi defilují postavy groteskně upjaté, jakož i naivně roztěkané. Herecké bloky střídá vhodně volená hudba klasiků a v posledním bloku také hity našeho mládí. Velká péče je tu věnována do posledního puntíku vypilovaným dialogům. A obrovský důraz mladí umělci kladli na kostýmy a rekvizity.

Velkou výhodou tohoto spolku je hudební nadání (to my jsme museli mít jenom nahrávky). Někteří hrají na kytaru, jiní na basu, piano, housle, klarinet, saxofon a tak bych mohl pokračovat, až bych vyjmenoval celý symfonický orchestr. Během představení někteří mladší diváci vstávali a trsali spolu s účinkujícími a při poslední písni už řvalo celé hlediště. Až budete mít někdy HLAD po amatérech, navštivte jejich stránky a zajděte si na jakoukoliv jejich hru. Zatím se mi líbily všechny.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch a bubuchlap