Main Kampf (s HTML)

Slabší povahy chci dopředu varovat, protože následující text se bude hemžit sprostými až vulgárními výrazy.

"Josko, prosím tě, potřeboval bych na webu udělat nějaké aktualizace". Tak tuhle větu zná asi každý majitel webových stránek, který je podobně neschopný jako já . Jelikož Joska nechápe potřebu aktualizací se stejnou naléhavostí a provede ji nejdříve tak 14. dní po termínu pořádání akce, tedy krásně ale k ho...ničemu, rozhodl jsem se, že není jiné cesty, než se do toho pustit.

"Snad nejsem tak pitomej, abych to nedokázal", projevila se ve mě typicky mužská vlastnost. "Napotřetí si udělal zkoušku z programování ve strojáku na ČVUT fakultě strojní u profesora Vögla . Sakra, něco ti v tý palici muselo zůstat, ne?"

Jsem typ člověka, co si myslí, že mezi řízením koňského povozu a raketoplánu nemůže být takový rozdíl a hned  se začne po nějakém olítaném rozhlížet. V neděli jsem se dohodl s kamarádkou Dančou, že projdu rychlokurzem lítání. Ne v raketoplánu, ale v HTML.

Co Vám budu povídat. Po třech hodinách nalejvárny jsem dokázal maximálně tak vyhnat kocoura, co nám lezl po klávesnici. Z hlavy se mi kouřilo, kolečka se štosovala. Jediný hmatatelný výsledek byl, že se mi z toho všeho chtělo .... , ano, tam to. Od víkendu nemám rád lidi, co na klávesnici píšou rychleji, než já stačím mluvit, neřku-li přemýšlet. Prostě a jednoduše. Vše co jsem pochopil je, že systém má nějakou logiku, která mi bohužel unikala. Danča říkala, že se do toho praxí dostanu. Snad není v jiném stavu. Ještě toho trochu a pak už jen svrab a neštovice s prasečí chřipkou. 

Tak tedy praxe. Po třech hodinách samostatné dřiny na jednom HTML dokumentu se mi podařilo změnit krátký viditelný text, ale pro změnu kompletně rozes.at grafiku stránky. Při pokusu o uvedení do původního stavu jsem ztratil i ten dobře změněný text. V další fázi se mi podařilo dokonale uložit mojí podělanou verzi do indexového souboru, takže všechno bylo v prd.li.  Slovní komentáře, které mojí činnost provázely, by mi zajisté záviděl nejeden dlaždič. Pracovat s HTML by neměli sklerotici a cholerici. Kombinace obou vlastností je zničující. Popisovat stavy, které se ve mě odehrávaly, nebudu. Od počátečního nadšení, přes umírající naději, až ke konečnému vzteku a totálnímu rozpadu osobnosti. Napadá mě jediné odpovídající přirovnání. Morální kocovina.Následoval telefonát Danče, že jsem ztratil CDso se soubory, jestli by mi je nemohla poslat. Přece se nepřiznám, že jsem pako blbý a neschopný. Poslala, rybka zlatá. Začal jsem znova opatrně a logicky. Systém pomalu, ale jistě. Pokus - omyl. Štěstí, že nedělám v Temelíně, jinak bych vás naučil lítat na Mars. I bez raketoplánu a předchozí povoznické praxe.

Pokud by Vás zajímal výsledek mého usilovného snažení od nedělního odpoledne do dnešního dne, stačí zde nakouknout. Velký dík patří mé učitelce Danče Sedláčkové za pomoc v nouzi, bez které by nemohl vzniknout tento článek.

Těším se na vaše komentáře:-)

Autor: Petr Berka, hroší poutník