Kudy do ráje?

Představte si to. Politici přijímají důležité zákony v konstruktivních debatách, napříč politickým spektrem. Nehádají se, nenadávají, nefackují jeden druhého, velkoryse přijmou lepší návrh svého politického rivala. Jsou výkvětem tohoto národa, kompetentní, vzdělaní, neúplatní, stateční, poctivý, pracovití, chytří, velkorysí, zkrátka dokonalí. Lidé je obdivují a vidí v nich své vzory. Výběrová řízení na státní zakázky vyhrávají firmy s dobrou pověstí, nejlepší a nejlevnějším řešením. Stát je dostatečně ekonomicky silný, aby pomáhal slabým, aby poctivým a pracovitým se vyplácelo dělat. Státní aparát je efektivní a levný.

Soudy soudí tak, aby si spravedlnost nemusela dávat pásku přes oči. Zdravotní péče je funkční, bezbolestná, dostupná každému. Lékaři jsou spokojení se svým platem za odvedenou práci. Policie skutečně pomáhá a chrání, je vidět na každém rohu a vy se na ní s důvěrou můžete obracet. Podle vlaků si řídíme hodinky. Učitelé jsou vzdělaní, mají přirozenou autoritu žáků a důvěru rodičů. Studenti jsou lační nových a nových vědomostí, protože vědí, že jsou nezbytné pro jejich další život. Lidé mají práci, dostatek prostředků pro život a dobrou výchovu dětí. Důchodci prožívají důstojný a klidný podzim svého života.

Střih.

Realita je zhruba taková, když si výše popsané znegujete. Má smysl se vůbec zabývat zlepšováním reálu? Nějakými pseudoreformami? Postupným se hrabáním z marasmu?

Nabízím poněkud odvážnou teorii. CESTA DO RÁJE VEDE PŘES PEKLO. Čím dříve padneme na držku, morálně, ekonomicky, společensky, tím dříve budeme hledat nejlepší přijatelná řešení. Přestaneme řešit malichernosti a hádat se o nesmysly. Budeme jednat přirozeně, přímočaře bez postranních úmyslů.

Jak vidíte, politici i my všichni usilovně pracujeme na cestě do ráje. Bereme to zkratkou. Přes PEKLO. Jenom my, hlupáci, jsme to ještě nepochopili.

Autor: hroší poutník, Petr Berka