Krvavý sedmnáctý listopad

Státní svátek, Den boje za svobodu a demokracii. Začalo to v roce 1939, naši předci, pod despotickou nadvládou okupantů, slavili výročí vzniku republiky. Němcům se to nelíbilo a tak stříleli do demonstrantů. Kromě jiných, podlehl svému zranění i student medicíny Jan Opletal. Pohřbu se účastnili přes zákaz tisíce lidí. V noci z 16. na 17. listopadu byly obsazeny vysokoškolské koleje, patnáct set studentů bylo uvězněno v koncentráku a vysoké školy uzavřeny.

Po padesáti letech, v den uzavření vysokých škol, opět vycházejí studenti do ulic. Chtějí pietně uctít památku Jana Opletala. Někteří. Jiní chtějí jít dál a vyjádřit svůj nesouhlas a nespokojenost se současným stavem. Píše se rok 1989 a listopadovým dnům předcházejí mnohé události, jako Palachův týden, Pád Berlínské zdi či svatořečení Anežky České. Opravdu si všichni myslí, že se nic nestane? Že se nedá nic dělat? Studenti jsou natlačeni na malou část Národní třídy a tam zmasakrováni policisty. To slovo nahání hrůzu, ale jiné se mi nechce používat, protože to byla zvůle těch, kteří měli pendreky a moc. Lidé na druhé straně štítů měli pouze svíčky, květiny, transparenty a písně.

To, co se stalo pak, je z dnešního pohledu neuvěřitelné. Neuvěřitelné proto, že se změnilo něco neměnného. Nebyly mobilní telefony, televize neinformovala pravdivě, noviny vycházely podivně. Přesto se lidé domluvili. Díky této domluvě se o převratu hovoří jako o Sametové revoluci. Všichni chtěli věřit tomu, že se můžeme domluvit. Vzniklo Občanské fórum, Václav Havel se stal vůdcem, obličejem a mluvčím revoluce. Posléze prezidentem. Socialistické, federativní a pak i samostatné republiky. Vlády se postupně ujali méně nebezpeční komunisté a po nich disidenti. V červnových svobodných volbách zvítězilo Občanské fórum s 51% (pouze)hlasů. K volbám přišlo cca 97% voličů! Komunisté dostali cca 14%, Stranu přátel piva volilo do ČNR 43 tisíc občanů.

Po dvaceti letech jsme opět slavili, pietně vzpomínali, demonstrovali. Opět měli lidé transparenty, květiny a svíčky. Opět zpívali. Opět tekla krev. Extrémisté zaměstnávají antikonfliktní týmy, přestože se sem přišli pouze porvat, komunisté jsou z obliga, protože už dvacet let nikomu neubližují. Zapomněli jsme na uranové doly, zatýkání a vraždění. Zapomněli jsme na pronásledování, ostnaté dráty na hranicích. Po dvaceti letech chodí k volbám pouhé dvě třetiny voličů, komunisté mají 13% hlasů a Strana přátel piva už neexistuje. Sloučila se v roce 1998 s ČSSD, ta má 32%. Je zvláštní, jak moc a jak rychle zapomínáme. Chceme slevu bez ohledu na to, kolik vlastně zaplatíme. Necháme se okrádat, protože nám říkají, že je to tak správně, že to tak dělají všichni. Jak rádi věříme těm, kteří nám lžou. Je to snad proto, že jejich lži jsou daleko příjemnější, než pravda těch, kteří to s námi myslí vážně dobře?

Petr J. R. Binder, poutník Hroch, SHP