Kousek za Prahou

Chodím na výlety. Popadnu foťák, sednu na vlak, autobus nebo kolo a jedu. Taky chodíte na výlety? A taky bydlíte kousek za Prahou? 

V sobotu jsme s přítelkyní vyrazili na Českobrodsko. Líbí se mi tam, spousta památek, čerstvý vzduch a z Prahy co by kamenem dohodil. Cestou po silnici do Limuz jsme si nemohli nevšimnout, že všechny značky nějaký hrdina povalit. Orientační směrovníky, aby řidiči věděli, kudy se dát, dokonce i značku ukončení hlavní silnice. Co to asi bylo za člověka, který to udělal? Přišlo mu to jako statečný čin, nebo dobrý žert, že se kvůli němu někdo nabourá? Nevím. Nejspíš to byl pořádný blbec.

No nic, pokračovali jsme na vrch Klepec, podívat se na místní obří kameny. Cestou jsme šli nově osazenou třešňovou alejí. Ty stromky tam nejspíš byly od podzimu. Tedy, některé už nebyly. Někomu stálo za to, odněst si stromek a zasadit si ho na zahradě. A tak místo aleje zbudou klacky, ke kterým byly stromky přivázané. Až se všechny stromky rozkradou, dojde řada i na ně. Jsou rovné, opracované a nám se zrovna zlomila násada od lopaty.

Třešňovou alejí, co se brzo změní v alej klacků jsme došli ke Kameni svobody. Místní mu říkají už asi 500 let Slouha. To podle ohnutého hřbetu. Nový název se jaksi neujal. Místní v úctě k padlým v první světové válce do kamene zasadili pamětní desku. Nějaký avangardní umělec nelenil a kámen vyzdobil sgrafity. Co na to říct. Třeba by pomohlo, takového spratka tím samým sprejem postříkat od hlavy až k patě. Aby toho nebylo málo, sportovci zatloukli z druhé strany kamene skoby, aby se na památník lépe lezlo. Nějak tomu nerozumím. Budujeme horolezecké stěny, abychom pak lezli na památníky.

Už jsem si myslel, že nás nemůže nic překvapit. Omyl. Cesta po silnici do Škvorce je lemována neskutečným bordelem. Úhledně zabalené igelitky, vyhozené z jedoucího auta. Možná i někdo ohleduplně zastavil, vystoupil a odhodil, aby se obsah nerozlétl. Pod mostkem v potoce skládka, stejně jako u křížku s pěti staletými lípami, kde předci odpočívali. Dnes by tam chcípli smrady. Co jsme to za lidi? Doma si všechno činčáme, zvelebujeme, vylepšujeme pak vezmeme igelitku s odpadky a za hranicí vesnice vyhodíme? Doma nám nepořádek vadí a o pár metrů dál už ne? Odvykli jsme chodit pěšky. Odvykli jsme vnímat krásu okolo sebe. Stali se z nás sobci. 

Fotoreportáž z putování naleznete tady. Není tam zachyceno zdaleka všechno, co zde popisuji, protože do přírody chodím fotit spíš to hezké. Ale můžete si udělat stejný výlet. Třeba vás zaujme něco jiného.

A co vy. Jakou máte zkušenost s pořádkem ve vašem okolí?

Autor: Petr Berka, hroší poutník.