Kolik stojí korupce?

Korupce, jak krásně to slovo zní. Úplně slyším šustění peněz a obálek. Chci být podplácen, abych mohl býti následně vydírán, že jsem bral úplatky. Dostanu se tak do kola, ze kterého není jednoduché se dostat. A každý pokus dost bolí. Už se vám to stalo?

Je zajímavé, že každá politická síla se korupci brání. Vykřikují do světa, jak budou mít čisté ruce a za zády ruka ruku myje. Přitom není nic jednoduššího, než s korupcí zatočit. Ale to se musí chtít. V první řadě musí být člověk neoblomný. Pokud má nějaký názor, nějakou vizi, nějaký produkt či službu, musí být také přesvědčen o jeho oprávněnosti, případně o hodnotě. Nemůže se pak stát, že k němu přijde jiný člověk a pomocí peněz či jiné protihodnoty se bude snažit změnit původní názor, vizi, hodnotu produktu či služby.

Mnohokrát se mi stalo, že klient požadoval i sedmdesáti procentní slevu. I zájezd po mně požadovali, když mi podepíší kontrakt. Že jim to jinde dávají. Přišel jsem o tyhle obchody. Nechtěl jsem se dostat do toho blbého kola, kdy se nemůžu podívat do zrcadla. A to jsem v soukromém sektoru a dalo by se říct, že bych nikomu neublížil. Co takový panáček či panenka ve státní správě? Rozhoduje o penězích, které mu (jí) nepatří. Je jich hodně a rozdělování někdy nebývá úplně jednoduché. Existují přece zákony a nařízení, která se dají interpretovat různě. Kdyby totiž neexistovaly, nemohlo by se tu uživit tolik právníků.

Někde jsem četl, že podíl korupce je ve středně a více korupčních společnostech odhadován na 10-20% z HDP, což by v případě České republiky (budu naivně počítat těch deset procent) činilo cca 350 miliard. Zajímavé. A přitom páni poslanci se hádají o milionech, ušetřených na učitelích, policistech a dalších státních zaměstnancích. Tohle jsou peníze zcela zbytečně vynakládané. Peníze, které se pomocí nelegálních praktik přesouvají ze společné mísy do soukromých kapes. Pořád vám to nevadí? Neříkejte mi, že všichni z vás berou. Že jsou všichni zapojeni do tohoto propletence. Sice to vychází ročně na Kč 35.000,- na jednoho z nás, ale přesto věřím, že existují lidé, kteří si přijdou na daleko víc a jiní, co utřou.

Kde se bere korupce? V hlavě každého, kdo chce mít jisté výhody nad jinými. V přijetí pořekadla, že peníze jsou všemocné. V naději, že se na to nepřijde. V tom, že se nechce s tím něco dělat. Tři sta padesát miliard ročně by okamžitě změnilo náš státní rozpočet na vyrovnaný. Okamžitě bychom mohli začít splácet státní dluh a do několika let bychom byli na svém. Znamenalo by to ovšem, že lobbisté, vyčůránci, podvodníci, veřejní zloději a rozkradači a další jim podobní, by měli napříště smůlu. Dvacet let jim to procházelo bez větších problémů. To je dostatečně dlouhá doba na to, aby se zabezpečili. Teď je ta správná chvíle jim zatnout tipec. Do veřejné správy se konečně musí dostat lidé, kteří budou mít čisté úmysly, tvrdé čelo a chuť tento systém změnit. A také musí fungovat ty správné kontrolní mechanismy. Jen ať se odpovědní pracovníci bojí, zda ten člověk, co jim nabízí úplatek, není převlečený redaktor. Potom ovšem případ nesmí skončit pouhým uveřejněním.

Budeme-li nečinně přihlížet korupci, budeme-li jí dokonce podporovat, nemáme právo na vlídné zacházení. Uvědomme si sílu vlastní odpovědnosti. Je sice krásné, že máme bezplatnou protikorupční linku 199. Ten, kdo úplatek dává i ten, kdo ho přijme, tam pravděpodobně nezavolají. Veřejné zakázky musí být skutečně veřejné, výběrová řízení transparentní a odpovědnost za rozhodnutí musí být dohledatelná a konkrétní. Pod každým rozhodnutím je přece podpis. K tomu podpisu existuje i konkrétní člověk. Přestaňme strkat hlavu do písku. Týká se to nás všech, co tu jsme.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch, iniciátor SHP