Kolik Dalíků a Rathů má a měla Česká republika?

To číslo nejde přesně spočítat ani odhadnout. Jedno je však jisté. Příležitost dělá zloděje. Velká velkého, malá zlodějíčka. Proto jásat nad zatčením zloducha, o kterém to všichni věděli, jenom panu premiérovi to na dovolené v Toskánsku zapomněl říct, by bylo předčasné. Předčasné a najivní, stejně jako když z bramborové natě seberete jednu mandelinku a domníváte se, že zachráníte celé bramborové pole.  

Rathy a Dalíky potkáváme okolo sebe každý den. Sedí ve vládě, na ministerstvech, na úřadech. Uzavírají pro stát, města a obce nevýhodné smlouvy, aby pomohli svým známým, svým firmám, svým peněženkám, svým kontům a partajím. Pak se nemůžeme divit, že státní dluh České republiky dál astronomicky roste a ČR nestačí splácet ani úroky z tohoto dluhu. Na co čekáme? Na nějaký ekonomický zázrak? Nepřišel 23 let. Proč by měl zrovna dneska zaklepat na dveře? Po několika kolech kupónové i malé privatizace, privatizace klíčových podniků, bytového fondu, zemědělské půdy,... měla pokladna teoreticky přetékat. Skutečně přetéká, ale dluhy. Proto pan Kalousek zvedá daně, proto klesá životní úroveň obyvatel, proto je ekonomika v recesi, proto nejsou finance na její podporu a rozvojové programy. Dalíkové, Rathové, Kopřivové, Grossové, Kalousci, starostové obcí a mnozí další (na mnoho z nich si člověk už ani nevzpomene) prachsprostě rozkradli tuto zemi. Neprožrali ani neproflákali. Rozkradli. A proč? Protože jsme jim to dovolili. Protože si pořád neuvědomujeme, že státní finance jsou NAŠE PENÍZE. Politik nepřijde k vám domů a neukradne Vám peněženku. On Vám jenom zhorší kvalitu dalšího života. Jde o to, jestli potom to ještě bude život.

Autor: Petr Berka, http://www.mracti.cz