Když se baví blbej s hluchým

Jistě se vám stalo, že někomu něco vysvětlujete a on, přestože také tuzemec, vám vůbec nerozumí. Nedorozumění je ostatně jedinou příčinou všech krachů manželství, sebevražd, vražd, podvodů, krádeží, hádek, pranic. A přitom stačí tak málo.

Všichni jsme lidé a všem nám jde o to samé. Mít se co nejlépe za daných okolností. Kdo tvrdí, že mu jde o něco jiného, je lhář a nebo prostě už je jinde (geograficky či duševně). Ovšem, zde je ten zakopaný pes (milovníci psů nechť prominou). Každý z nás vidí to „mít se co nejlépe“ jinak. Někteří z nás to dokonce nedokážou vůbec definovat, natož, aby se k tomu vědomě blížili.

Pokud se snažíme se mít co nejlépe za použití vlastních předpokladů, talentu a dalších darů a nepoškozujeme přitom oprávněné zájmy jiných, je všechno v pořádku. Kolik z nás tohle opravdu umí a chce dělat? Dost často se máme dobře na úkor druhých (nerozčilujte se, hned to vysvětlím). Příklad. Člověk je placen provizně, musí tedy sehnat finanční objem (či ekvivalent) mnohonásobně vyšší, než dostane on sám. Málokdy jsou provize v desítkách procent. Zpravidla musí obalamutit dostatečný počet lidí (firem), které mu sednou na lep a pořídí si zboží či službu, kterou zpravidla nepotřebují a za peníze, které v sobě zahrnují nejen provizi tohoto člověka, ale i „mít se dobře“ lidí, na které pracuje.

Kolik z nás něco vyrobí, s přiměřeným ziskem to někomu prodá, ideálně tomu, kdo to spotřebuje, tedy nikoliv dalšímu obchodníkovi, který to prodá ještě alespoň šestkrát, aby cena produktu mohla pořádné vzrůst. Takto se obchod už dávno nedělá. Neuživilo by se tolik lidí. Přesto máme takovou šílenou nezaměstnanost. Kupujeme si předražené výrobky, které nám neprospívají a které vůbec nepotřebujeme. Média nás v tomto počínání podporují a ještě si za to řeknou o pěkné peníze. Od zadavatelů reklamy? No hlavně od konzumentů těchto výrobků.

Proč pořád chceme být v něčem nejlepší? Vydělávat víc peněz, mít větší byt, krásnější dovolenou, rychlejší auto? Chytřejší děti, plnější ledničku, značkovější oblečení, placatější televizi, mladší manželku, morálnější parlament. Pořád se za něčím ženeme a uniká nám to základní. Unikáme si my sami. Už se nestačíme podívat ani do vlastního nitra, abychom si uspořádali vlastní myšlenky. Musíme přebírat myšlenky jiných. Utváříme si veřejné mínění podle výsledků renomovaných agentur. Nadáváme na politiky, na různé chřipky, na obrněnce, na zadlužování, na oteplování, na ochlazení, na tchýni, na policii, na všechno možné. Přiznat si vlastní selhání ale nedokážeme. Natož, abychom se chytili za nos a příště chybu neopakovali. A to nemyslím chybu, u které nás někdo praštil přes pazoury. Myslím chybu, u které jsme se načapali my sami.

Cože, že nemáte žádnou chybu? Cože? Co jste říkal? Asi jsem hluchej...

Petr H.Roch Binder, lehce nahluchlý poutník Hroch