Když na to nemáš, nekupuj si to!

Poslední dobou se kolem mne množí lidé, kteří chtějí víc, než mohou. Vinou tohoto chtění, se dostávají do velmi nepříjemných situací. Deprese, alkohol a léky, to je výsledek touhy po věcech, na které nedosáhnu.

Ono to asi není poslední dobou, asi je přirozené, že lidé chtějí víc, než si mohou právě teď dovolit. Na jednu stranu to může vést k pokroku (různé vynálezy například), ale také k úpadku, k depresím, alkoholismu či závislosti na lécích. Může to vést ke zkaženému životu a prvotní radost se posléze mění v bolehlav.

Podívám-li se na reklamy a to nejen v televizi, zjistím, že každá třetí se týká půjčky. Půjčit mi chce téměř každý a každý se tváří jako můj nejlepší kamarád. Jako ten, co mi vytrhne trn z paty, když vrazím vajíčko ve skořápce do mikrovlnné trouby. Do schránky mi pravidelně chodí obálky plné předschválených úvěrů a předpřipravených smluv na vydání kreditní karty. Každou chvíli mi zazvoní mobilní telefon a ve sluchátku se ozve medový hlas "mého" finančního poradce (pokaždé jiného), který mi chce pomoci v nouzi. V jaké nouzi?

Proč si lidé půjčují. Vlastně, proč si my lidé půjčujeme, protože i já si půjčuji. Naposledy to bylo auto na leasing a předtím novomanželská půjčka v devadesátém roce minulého století. Půjčujeme si zejména proto, že chceme mít nějakou věc dříve, než si na ní našetříme z příjmu. Třeba z kapesného nebo výplaty. Pamatuji si na dobu, kdy jsem chodil do školy a šetřil jsem si z kapesného na video. Nutno podotknout, že jsem měl kapesné 300,- Kčs, ze kterého jsem platil obědy, tramvajenku a další potřebnosti a jediné, v té době dostupné video, bylo za dvacet tisíc. Nenašetřil jsem na něj a pořídil si ho až o mnoho let později. To bylo radosti. A mám ho dodnes, protože v té době se ještě vyráběly kvalitní věci. Ne ty dnešní, spotřební.

Pochopím, když lidé řeší půjčkou bydlení. Nákup nového bytu či domu, je záležitost poměrně náročná a bez půjčky si to opravdu může dovolit jen málokdo. Méně již chápu půjčky na dovolenou. Jak bych mohl zrelaxovat u moře s myšlenkami na pravidelné splácení celý příští rok, ideálně až do další dovolené. A což teprve půjčky na vánoční dárky. To už je vážně moc. Opravdu závisí ta správná atmosféra kolem stromku na množství a hodnotě dárků? Co se to s námi děje? Pořád chceme něco nového, neobvyklého. Půjčujeme si, abychom se pak mohli radovat? Žijeme na dluh, který v mnoha případech už nejsme schopni splácet. A jak to vyřešíme? No přece si vezmeme další půjčku, kterou ten první dluh zamázneme, ne? Že budeme splácet ještě více? No to mi neříkejte, to nějak dopadne.

Přitom jsme se vůbec nemuseli do této situace dostat. Stačilo jen žít podle toho, na co stačí naše peněženka. Já vím, nemáme ty správné vzory. Vždyť i rozpočet našeho státu je schodkový a stále více se zadlužujeme. A pak ještě to porcování medvěda. Výborně. Jednotlivec udělá soukromý bankrot, pár let bude třít bídu s nouzí a pak už bude jen lépe. A co stát? Opravdu je nám to fuk, co se s námi se všemi stane?

Petr Hroch Binder alias poutník Hroch