Je libo kaviár nebo lanýže?

Číst by neměli lidé se slabším žaludkem či s prázdnou peněženkou. Už vás někdo někdy pozval na večírek? Rádi si užíváte si luxusu, kdy je vybrané jídlo a pití zadarmo? Kdy jste celebrita a necháte se obsluhovat. Hostitel vás oslňuje významnými pozvanými a dokonalým programem.

Už jsem na několika takových akcičkách byl. A užíval jsem si to. Znám rauty, na které se vrhli přítomní po zavelení moderátora a během pěti minut na stolech nic nebylo. Zažil jsem opulentní večírky, na kterých přetékaly stoly vybranými lahůdkami i po závěrečném čtvrthodinovém ohňostroji, poslední hosté se potáceli v alkoholovém opojení mezi delikatesami a tu vidličkou, tu holou rukou zobali. Kašlajíc na etiketu a své přeplněné břicho. Zažil jsem i situaci, kdy si jeden host bezostyšně vyžádal u obsluhy plastikové obaly na jídlo a pak si nabral na snídani něco dobrot. V té době jsem bral tyto akce jako příjemné zpestření života floutka, který bezcílně pluje životem k lepším zítřkům.

Dneska jsem asi někde jinde. Stále dostávám pozvánky na večírky, ale většinou je házím do koše a omlouvám svou neúčast. Vím, že večírky budou stále, i když na ně nebudu chodit, přesto mám jaksi lepší pocit. Je hrozné, uvědomit si, že zatímco se cpu miniřízečkem, umírají lidé hlady. Pravděpodobně si to nikdo z účastníků nepřipouští. I v dnešní době, kdy se zaklínáme krizí, přibývají nezaměstnaní, lidé se dramaticky zadlužují, se konají takové party. Stojí mnoho desítek a stovek tisíc, které by se jistě daly využít lepším způsobem. I v dnešní době si stále hrajeme na aristokracii a necháme se na chvilku oblbnout, že je něco zadarmo. Vůbec nám nezáleží, že tu slavnost musí někdo zaplatit. A ten někdo jsme my sami. My, pozvaní. Skutečně málokdo zve na nějakou firemní akci nezištně.

Včera jsem se probíral novým katalogem jednoho velkoobchodu. Je tam i příloha s delikatesami. Úžasné. Už před časem jsem se pozastavil nad láhví minerální vody. Sedmička stojí lehce kolem tisícovky. Přijde vám to normální? Přesto se najdou lidé, kteří si tuhle zhovadilost koupí. Proč? Aby byli in? Aby bylo vidět, že na to mají? Co tím ukazují? Co tím dokazují? Takto bych mohl pokračovat i s dalšími potravinami a doplňky. Gurmánská sůl, ani ne půl kila za čtyři stovky. Kaviár, pár gramů za tisíce, káva, kterou sežerou cibetky a pak vyloučí a vy za ni zaplatíte balík. Opravdu jsme tak zhovadilí, že nám uniká základní důvod toho, proč konzumujeme potraviny? Nebo je to jen proto, abychom měli na výběr? Nesmysl. Takovéhle věci si mohou pořídit pouze lidé, kteří k penězům přišli (více či méně) bezpracně. Nevěřím, že člověk, který skutečně poctivě pracuje a je za to odpovídajícím způsobem ohodnocen, si některou z výše uvedených věcí pořídí. Pokud někdo z vás ano, napište mi prosím v diskusi, co vás k tomu vedlo.

Nacházíme se na vrcholu vývoje. Co bude, ještě nevíme, ale máme k dispozici mnoho informačních technologií, přesto se chováme tak nesmyslně. Necháváme si diktovat výrobci, co budeme konzumovat. A tím nemyslím pouze jídlo. Zamýšlejme se vždy, komu to slouží. Kdo chce na naší naivitě, někdy hlouposti, vydělat. Snažme se žít jednoduchý (ne stereotypní) život. Třeba nás pak přestane tolik bolet hlava i břicho. Přestaneme mít tolik psychosomatických problémů, uvědomíme si, jaké je naše poslání a nebude nás to ani tolik stát. Pro nerozhodné: dobrá otázka na začátek je - opravdu to potřebuji? V každém případě všem přeji příjemné zažití úterního oběda.

OMNIA VINCIT AMOR

Petr Hroch Binder, poutník Hroch, zakladatel SHP