Jak jsme si pořídili latex

Chtěl jsem překvapit svého drahouška a ozvláštnit náš intimní život dalšími pomůckami. Objevil jsem na internetu specializovaný obchod a zakoupil několik kusů oblečení z latexu. Velikosti jsem odhadoval, vybíral zejména černé kusy, prý zeštíhlují. Ostatně na těch modelkách vypadalo téměř všechno skvěle.

Už samotné vybírání mne nadchlo. Pravda, u některých předmětů jsem se jen dohadoval, k čemu asi slouží, zda jsou funkční a u jednoho vyšetřovacího nástroje jsem se dokonce vyděsil a stránky zavřel. Při dalším přihlášení jsem vyhledal latexové body, rukavice, kuklu a punčochy. Všechno krásně černé, hebké a děsně svůdné. Aby toho nebylo málo, přikoupil jsem sadu na elektrostimulaci. Od té doby jsem se těšil, až zazvoní pošťačka a předá mi balíček. A ten den skutečně nastal, pravda, musel jsem si dojít na poštu, ale ta je nedaleko. Představoval jsem si, jak bude balíček natržený a z něho budou viset kusy latexového oblečení a jak si na mne na poště budou ukazovat. Nestalo se tak, balíček byl pevný a nepoškozený.

Doma jsem ho lačně rozbalil a zkontroloval úplnost objednaného sortimentu. Latexové oblečení jsem nechal v původních obalech pro mého miláčka, rozbalil jsem jen tu elektrocentrálu. Povídám si, že to musím nejprve vyzkoušet na sobě, abych věděl, co to vůbec dělá. V balení jsem našel několik různých elektrod, které jsem si připevnil na tělo. Pak jsem je propojil s řídící jednotkou a otočil knoflíkem. Barevné ledky se rozjasnily a počaly blikat. Ale já nic necítil. Musím asi ještě přidat na potenciometru. Otáčel jsem až nadoraz a pořád nic. To jsem ale drsoň, pomyslel jsem si, když v tu chvíli vidím, že je kabel rozpojený. Zasunul jsem tedy konektor a zařval jako raněný tygr. Prohnul jsem se jako luk a jednotka mi vypadla z ruky. Než jsem ji našel, dostal jsem ještě tři šlupky. Důležité pravidlo, musím miláčka před aplikací elektrod připoutat. Po hodině zkoušení jsem zjistil, kdy je to ještě příjemné a kdy už hrozí zástava a zase jsem všechno zabalil. V televizi zrovna dávali teleshopping a ti lidé dělali něco podobného, prý po tom budou mít krásné bříško.

Večer dorazil můj miláček a já ji s vilným pohledem dovedl do ložnice. Svíce hořely, hrála hudba a víno si hovělo v chladiči. Neponechal jsem téměř nic náhodě, chtěl jsem, aby atmosféra byla dokonalá. Pak jsem nalil dvě skleničky a dali jsme si Muškát Moravský, panenské víno, bohaté v chuti i alkoholu. Nyní byla ta pravá chvíle, abych vytáhl krabici s oblečením. A drahoušek byl opravdu překvapený. Zejména, když jsem jí řekl, aby se převlékla a já mezitím připravím něco k jídlu. Ponechal jsem ji v ložnici a šel připravoval salát a grilované masíčko. Po nějaké době se ozval miláček. Bylo to takové úpění a já vešel do ložnice. Byla téměř nahá, zcela zpocená a zadýchaná, po posteli se povalovaly části krabic a latexové svršky. Byl jsem přizván, abych jí do toho pomohl. Napřel jsem všechny své síly. Důležité pravidlo: propříště se vyhnout dlouhým rukávům a velikosti oblečení konzultovat předem. Po dvaceti minutách jsme byli zpocení a udýchaní oba. Miláček připomínal kocoura Mikeše (srovnání s lachtanem bych si nedovolil), masíčko již dávno nebylo pouze grilované a v kuchyni nebylo pro dým vidět.

Petr H.Roch Binder, poutník Hroch