Jak jsme krmili bezdomovce

Čas od času se teta Majka a strejda Fanda rozhodnou, že pomohou bližnímu svému. Tedy, oni to dělají dost často a pokaždé se jim povede něco výjimečného. Jako o loňském Štědrém dnu, kdy se vydali nakrmit bezdomovce.

Měli jsme k nim přijet odpoledne. Tak to děláme léta letoucí. Vlastně zimy zimoucí. Ale přišla nám otevřít jen jejich nezdárná dcera Petra, protože rodiče prý odjeli s tunou salátu a dvaceti řízky za bezdomovci. Prý se jim sešlo moc bramborového salátu a tak Majka dosmažila nějaké řízky a rybu a donutila Fandu, aby nastartoval vozidlo a že to odvezou těm potřebnějším. Už jsou pryč tři hodiny, jednou se vrátili pro nějaké věci a teď telefon neberou. Nakonec se přece jen ozvali, že už jedou a ať na ně počkáme. Nelitovali jsme. Jejich vyprávění nás dostalo.

Vyrazili na známé místo, kde se bezdomovci obvykle scházejí a těšili se, jakou budou mít radost z čerstvého a kvalitního jídla. Přijeli k supermarketu a nikde nikdo. Pochopitelně, co by tu bezdomovci dělali, když má obchod zavřeno. Jeli tedy jinam, na Palmovku. Tady zjistili, že je také prázdno a tak se otočili ještě na několik dalších míst, kde se lidé bez domova scházejí. Nakonec objevili jednoho člověka v parku na lavičce. Fanda zastavil a chtěl ubožáka obdarovat. Majka ho však zastavila pochybností, zda je dotyčný opravdu bezdomovec. Vypadal docela dobře. Šikovně volenými otázkami zjistili, že dotyčný je skutečně tím správným potřebným. Přinesli tedy plastové nádoby se salátem a masem. Pán se znalecky podíval na salát a zeptal se, jestli je tam nízkotučná majonéza, což Majku poněkud překvapilo. Pak prohlásil, že ryby nejí, ale řízky, že mu tu mohou nechat.

Když se ho Fanda zeptal, jestli stačí na tu horu jídla, jen vytáhl z kapsy mobilní telefon a svolal další strávníky. Slušná Majka se muže bez domova zeptala, jestli ještě něco nepotřebuje a ten jí odvětil, že je naprosto spokojený, jen spacák, že se mu sype. A tak naši dobrodinci vyrazili k domovu pro spacák. A vzali také polštář, přestože Fanda tvrdil, že to je už moc a že se mu ostatní budou smát, že má polštář s medvídkem. Vzali mu i rukavice a svetr a čepici. Když dorazili zpátky na místo, už tam bylo asi osm dalších lidí a společně hodovali na salátu a řízcích. Tetě nabídli červené víno ve dvoulitrové plastové láhvi, což odmítla, strejda předal spacák a další věci a chtěli zmizet, protože zábava se rychle rozjížděla. Když tu na ně zavolal ten první bezdomovec, že děkuje a na Nový rok tu na ně budou čekat, aby prý neprojezdili tolik nafty.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch