Jak jsem se znemožnil na castingu

Skromnost stranou. Jsem poměrně známý herec, moderátor a umělec. Čas od času mne zvou na různé castingy. A já tam přijdu, předvedu to nejlepší a čas od času mne vyberou. Nyní mne pozvali na jednu reklamu.

Casting se koná mezi desátou a sedmnáctou hodinou. Pojedu tam hned ráno, aby nebyl nával. Nemám rád to čekání. Budík zvoní jako zběsilý, ale já mám jinou práci. Pojedu později. Snad tam nebude tolik lidí. Po obědě mne vyhání Jindra z domova, abych nezmeškal. Nakonec sbalí Matyho a doprovodí mne, protože se mi vážně nechce. Během jízdy hromadnou dopravou mi přijde další sms, abych casting nezmeškal. Najdeme vchod do starého baráku a dlouze zvoníme, jak stojí na ceduli CASTING. Bzučák nás pustí dovnitř a hned za dveřmi potkáváme známého pražského herce. Říkám si, že volali snad každému, kdo něco znamená. V přípravné místnosti jsou dvě dámy, co vyplňují dotazník a slečna, která dotazníky vydává. Dostanu také jeden a hned vyplňuji. Slečna se ptá Jindry, zda to také nechce zkusit. Nakonec Jindra vyplní také ten svůj a dostaneme čísla. Mezitím se dámy různě poměřují a kontrolují si navzájem barvu očí a vlasů.

Pak ten známý pražský herec pozve dámy dovnitř. Slečna nám ve stručnosti vysvětluje, o co půjde, prý něco na způsob Ramba. Těším se, jak budu střílet do bezbranných domorodců. Prý to bude náročné na fyzičku. Trochu blednu. Na základce jsem nevyšplhal ani na tyč a koza mi způsobila bolestivá zranění. Ze druhé místnosti se začaly ozývat strašlivé zvuky. I Matýsek přestal zlobit, začal se bát a schovávat pod plakát na nový film. Po pěti minutách se dveře otevřely a vyplížily se ty dvě dámy. Zcela vyčerpané, propocené a funící. Chtěl jsem prchnout, ale už bylo pozdě.

Známy pražský herec nás pozval dovnitř. Matýsek zůstal za kamerou, aby měl dobrý výhled. My s Jindrou šli do světel reflektorů. Nejprve jsme se měli představit, což šlo lépe Jindře, zejména herecké zkušenosti taktně zamlčela. Přitom její hospodská je legendární. Pak jsme měli udělat čtyři dřepy, abychom se zadýchali. Udělal jsem dva a měl pocit, že zkolabuji. Známý pražský herec nás vyzval, abychom předstírali běh. Vypadal jsem jako zombie, což se nejvíce líbilo Matýskovi, který v kočárku radostně výskal. Pak jsme měli boxovat, zkusil jsem to oběma rukama souběžně. To už nevydržel ani známý pražský herec a rozřechtal se do záběru. Posledním kouskem byly sedy-lehy, při kterých jsem vydával tak nebezpečné zvuky, že do místnosti nakoukla ona slečna a zeptala se, zda nemá zavolat doktora.

Předpokládám, že tu reklamu má v kapse Jindra, která mne vlastně jen šla doprovodit.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch