Jak jsem choval neužitečné zvíře

  Ne, nebojte se, nejedná se o pokračování známé povídky z pera pánů Šimka a Grossmana. Pokusím se Vám vyjevit vlastní zážitky ze soužití s jedním krásným zviřátkem.

   Po vojně jsem trpěl jakousi citovou otupělostí. Proto jsem se rozhodl pořídit si nějakého domácího mazlíčka. Ženu jsem zavrhl hned na samém začátku. Přechod z okapu (ZVS) do louže (ženská doma) se mi zdál příliš překotný. Proti mluvila i velká náročnost chovu. Tedy zbývalo rozhodnout se pro jiné zviřátko. Mojí velkou láskou jsou tučňáci.  Ale představa, že bych musel nastoupit v rybárnách, abych ho uživil, a že bych se každý den s tučňákem hádal o koupelnu, nakonec rozhodla jinak. Kočka mi nevyhovuje pro shodné povahové rysy s ženou. Vynechám-li myši, hady, kanáry, rybičky a jinou havěť, zbývá jedině pes. Charakterově v pořádku, ale dle mého názoru pes do bytu ani do Prahy nepatří. 

   A tak se stalo, že jsem se jednoho dne vypravil pro zvířátko, o kterém jsem nevěděl téměř nic. Když jsem dorazil k chovateli, z pelechu na mě koukalo 6 krásných korálků. Dvouměsíční chlupatá zvířátka se mezi sebou neskutečně řezala, pískala a syčela. Pán mě vyzval. abych si jedno vybral. A tak jsem pro jedno sáhl. Nevybíral, protože vypadali úplně stejně.

   Domů jsem si přivezl Ferdu. Taky jaký jiný jméno dát fretce. Asi největším rozčarováním bylo, že Ferda nevoní. Přesněji řečeno, když jste půl hodiny v jedné místnosti s fretkou, tak nic necítíte. Když přijdete odjinud, praští Vás to přes nos. Ani Ferda nebyla (byla to totiž ženská) úplně spokojená se svým přírodním aroma a chodila se pravidelně dovoňovat do aviváží navoněného prádla ve skříni. Když to prvně viděla maminka, málem jí z toho klepla pepka.

   Druhým překvapením bylo, že Ferda je šelma, které chybí vychování. Od chvíle, kdy jsem si ji přinesl domů, probíhal boj o teritorium a vůdčí roli ve smečce. Potvora syčela, kousala, skákala, drápala. Celý týden jsme si šli po krku. Tedy ona mně po nohách a když jsem ji chytil, tak i po rukách. Já jí cloumal kožichem a občas praštil po zadku. Po týdnu pouličních bojů se zklidnila a kousala už méně. Totiž změnila taktiku. Kousla a zdrhla. Postupem času mne a stálé návštěvy ožužlávala, do ostatních se s chutí zakousla a následovala taktika zajíc. Pak už bylo slyšet jen, "ty k...o" a Ferdin smích.

   Další Ferdinou slabostí byly igelitky. Pakliže jste zapoměli v předsíni na podlaze tašku s nákupem, mohli jste si být jisti, že za chvíli uvidíte po předsíni pochodovat chlazené kuře, pytlík mražené zeleniny nebo sáček s buráky. Nebyla-li k mání taška s nákupem, převrhla odpadkový koš, něco, lhostejno co, popadla a zdrhala s tím pod skříň. Nebyla-li taška s nákupem, byl-li prázdný odpadkový koš, dokázala si sehnat - bůh ví kde - prázdnej mikroténovej pytlík, aby s ním vydržela celej večer šustit a přivádět mě po těžkém pracovním dnu k šílenství. Z kabelek kradla peněženky, z peněženek drobný. Zajímavý je, že papírový jí nezajímaly. Nejednou, když běžela okolo s dvojkou v hubě, jsem návštěvu šokoval slovy: "Ferdo prosím tě, ber jenom papírový, takhle se urveš." Obden ze mě dělala sklerotika. Kdykoli jsem něco rozebíral a položil si šroubek na zem, v tu ránu zmizel a já pak pochodoval po bytě, "kam jsem si to položil, to snad nejni možný, abych byl tak blbej, teď to tady někde bylo, ježíš marjá, jak já to teď dám dohromady, no co no, dva šroubky to musej udržet".

   Kromě profesionálního zloděje byla Ferda  i skvělý zahradník. Několikrát do roka jsem přišel domů a naskytl se mi tento obrázek. V obýváku na podlaze leží dva dvoumetrové citrusy. Na koberci je vyhrabaná hlína ze dvou obřích květináčů, v jednom stojí Ferda a kouká na mě. Kouká do chvíle, než ji začnu honit, abych vyplatil její práci. Zkušeně běží ke zdi, kde se protáhla dírou vedle plynové trubky. Nejsem Hopkirk, neprocházím zdmi, musím to oběhnout přes předsíň do pokoje. V pokoji stojí vedle díry, čeká až přiběhnu k ní a šup, nazpátek do obýváku. Zuřím. Asi na ní řvu něco neslušného a běžím zpátky přes předsíň do obýváku. Postup se opakuje, zuřím ještě více, už se i zadýchávám a potím se. Při pátém kolečku mi docházejí síly, Ferda z toho má srandu. Výchovný efekt je v trapu.

   Jednoho sobotního rána jsem si u kávy, sedíc pohodlně v křesle, pročítal noviny. Zády jsem seděl k oknu, kde si na parapetu štrádovala Ferdina. Najednou slyším zapískání, ránu a do novin mi spadlo něco velkýho. Leknul jsem se, jako nikdy v životě. Nohama jsem zvrhnul  stůl a rozlil kafe. Popad jsem to, co mi spadlo do klína, a vyhodil to ven i s novinama. Nejdřív jsem si myslel, že mi někdo hodil hadr do okna, abych se lekl, ale bylo to jinak. Ferda se producírovala na parapetu a ze stromu ji pozorovala poštulka. Nic se nehýbalo, lehká kořist, snesla se tedy ze smrku. Ale jak manévrovala do okna, brkla křídly o okenní rám, čímž netrefila Ferdu, ta spadla na zem a pták se zřítil mně do novin. Takže Ferda v pohodě, pták hladový v mírném šoku a mně se málem sekla pumpička. 

   Onehdá jsem ji vzal na houby do lesa. Protože vím, jak ráda zdrhá, dostala kšíry a odvíjecí vodítko. Jen jsme vlezli do lesa, zavětřila, a zatím co já se věnoval houbám, zmizel mi druhý konec vodítka v díře. A nešla vytáhnout. Prosil jsem, přemlouval, nadával, volal jménem, zkoušel ji vytáhnout silou i ještě větší silou, ale všechno marný. Asi se tam někde šprajcla. Než bych ji přetrhl, radši jsem přeřízl šňůru. Zajímavý je, že špagát zajel do nory. Asi tak půl hodiny hučím u stromu do nory na kraji lesa v houbařský sezóně. Lidí jak na Václaváku a každej se Vás zeptá, co hledáte, jestli Vám není špatně a tak dále. Už jsem ani neměl sílu vymejšlet si kraviny typu, že tem smrk prosím, aby na něm rostly jabka, nebo aby na podzim opadal. Támhle jde další, čekám další duchaplnou otázku na mé zdraví. Trochu mě zaskočil, "nehledáte náhodou tu fretku co máte za zadkem?"  Fakt tam stála a čuměla, jako by se nechumelilo. Pro jistotu jsem si ji uvázal kolem krku a šlo se na houby.

   Podobné vtípky jsme si dělali dlouhých šest let. Jsem si jistý, že takový srandy jako s Ferdou bych mohl zažít snad jenom s tučňákem.

Autor: Hroší poutník Petr Berka, pořadatel pravidelných kulturních akcí Mračení, www.mracti.cz