Hurá do ZOO, bude tam čuňárna

Dneska asi půjdu do ZOO, konají se tam večerní procházky. Ta první je pro děti, ale ty další už budou stát za to.

Už se nemohu dočkat, až mne pustí do potemnělé zoologické zahrady a já budu šmírovat hroší rodinku, jak se ukládá ke spánku. Táta hroch vypne televizi, nakáže potomkům, aby ocáskem rozmetali výkaly a šli spát. Pak si vleze k hrošici a budou si nepokrytě užívat. Ale musí počkat až hrošata usnou a přestanou chodit výpravy s dětmi, protože ty by pak jistě neusnuly. A to nemluvím o čuňatech, co ta budou pod rouškou tmy vyvádět, to se ani neodvažuji domyslet.

Musím jít co nejdříve, aby zvířecí odbory tuhle lidskou kratochvíli nezakázaly. Takhle dlouhá pracovní doba, to je proti přírodním zákonům. Snad dostanou zvířátka přidáno, když vstupné činí dvě stovky na dospěláka a sto deset na dítě. Jsem zvědavý na takovou sovu, jak bude čiloučká. ZOO láká na zvuky, které se ozývají z pavilonu Indonéské džungle. Dovedu si to představit, to bude rachot před usnutím, kdy se svěrače povolí. Jsem zvědavý, které dítě jako první prohlásí: Jé, je to jako náš tatínek. A kdy si budou čistit zoubky?

Petr Hroch Binder, poutník Hroch