Den dvacátý sedmý. Konečně u Benátek.

Z agroturisma jsme vyrazili ráno a už bylo dusno, jako by se něco blížilo. Přes městečko Levada jsem dorazil na červenou silnici 53 a pokračoval na Ponte di Piave. Naštěstí tu měli stezky pro cyklisty a tak se šlo dobře a bezpečně. Kousek za městem byly dva mosty. Jeden železniční a pak ten, po které jsem překonal tu slavnou řeku a který mocně vrzal, pokud po něm přejelo nějaké auto a těch po něm jezdí stále dost.

3. knizka Putovani Hrocha aneb cesta z Horniho Hradu do Vatikanu za Svatyn otcemBerka

   Soron jich za chvilku napočítal 400. Potom jsme odbočili na žlutou silnici, která byla děsně dlouhá a rovná a po ní až do Monastieru di Treviso a na Roncade, kde jsme uhnuli na jih, přes šílenou dálnici A4, do Quarta. Celou cestu jsem řešil, kde vykonám malou potřebu, protože tady nemají stromky u silnice a ani budky na čekání. Tak jsem to nechal vypotit. V Quarto D´Altino jsem si na chvilku sednul na lavičku u kostela a odpočíval jsem ve stínu vzrostlých stromů. Naproti v kostele měli nějakou slavnost, u vchodu nalévali sklenky, coby welcomedrink. Říkám si, party v kostele? No, jiný kraj, jiný mrav. Pak, když jsem přešel silnici a pokračoval dále, zjistil jsem, že se jedná o luxusní pohřeb.

   V San Liberale lapnul Sorona policajt a když jsem k nim došel, abych zachránil situaci, viděl jsem, že se pěkně domluvili. Policista již držel v ruce Hornohradský tolar pro štěstí a ve druhé měl nealkoholické pivo z Čech. Usmíval se jako měsíček. Asi tady tu korupci tolik neprožívají. V Gággiu mají pěkný "čerňák", nákupní centrum, asi tak desetkrát větší než u nás. Proto jsem se tam trochu ztratil, zašel jsem až za dálnici a pak jsem musel hledat správnou cestu dramatickým překonáváním rychlokolejí, dálnice A27 a vodního toku. Pak jsem došel do Fávaro Véneto, kde mi nervózní Soron oznámil, že ještě nic nesehnal, že všechna ubytování jsou plná a nebo moc drahá. Nejlevnější hotel tu stál 110 Euro, jiné taky 140 a víc. Kempy, které jsou zakreslené na mapě, jsme zatím nepotkali. Šel jsem tedy dál, stále k pobřeží. Až jsem došel na pobřeží highway. Začalo se blýskat (ne na lepší časy) a hrozila sněhová vánice. Musel jsem klidnit Sorona a vyhlásil jsem, že půjdeme směrem k Benátkám a uvidí se.

   Vidělo se po dalších dvou kilometrech. To už spadli první kapky a obloha byla olověná, po sluníčku ani památka, jak by taky, když už bude osm večer. Usmál se na nás kemp Rialto s úžasným panem kempmistrem Robertem, který mi sebral pas a vydal lístek. Když jsme se ptali, kde se můžeme plácnout, jen suše prohlásil, tam, kde je místo. Na otázku, zda se dá někde najíst, řekl, že otevírají až v sezóně (což bylo o týden později) a poslal nás do Lídlu nakoupit. Zabrali jsme nejlepší místo pod stromem a postavili stan. Začalo pršet, první déšť jsme přečkali na nákupu v Lídlu, který byl úplně stejný, jako ty naše, jen s jinými cenami a zbožím. Další příval deště jsme si vychutnali již ve stanu. Bylo to úžasné. Jen jsem se do něho nemohl trošku vejít, jinak spaní na ovčích kůžích, které mi připravil máma Soron bylo nepopsatelně krásné. Vyrazil jsem do sprch a na záchod, který mne dost překvapil, neboť něco podobného jsem dosud viděl jen ve filmech z vězeňského prostředí. Turecké záchody. Kdo zná, ví, pro ostatní, je to taková díra v zemi, o něco větší, než to, co tam ze sebe chcete vymáčknout. A když se vám to povede, šplíchne na vás voda z té díry. Tedy, doufám, že voda. Pak jsem si dal naprosto luxusní sprchu (ty kráso), body jsem hodil nahoru na zídku a když jsem si je po sprše zase bral, nějaký Holanďan mocným mručením ocenil moji vychytralost a hodil si je tam taky. Ve stanu jsme si otevřeli všechny dobroty z Lídlu a také pivo, drobili jsme ven před stan a užívali si tu volnost, ten báječný vzduch a tu pohodu, že máme po dnešních 45 za sebou 900 kilometrů a jsme jen kousek od Benátek, kam půjdeme zítra, až se pořádně vyspíme.

Autor: Petr Hroch Binder alias Poutník Hroch

Ukázka je z třetí knihy Putování Hrocha aneb cesta z Horního Hradu do Vatikánu za Svatým otcem. Pořízením této knihy můžete na Vánoce obdarovat své přátele a současně přispějete na obnovu Horního hradu na karlovarsku. Sehnat se dá na akcích, kde je přítomen Hroch osobně, nebo si mu můžete napsat. Podrobnosti najdete na hroších stránkách www.putovanihrocha.cz