Demokracie = okrádání?

Máme svobodu. Máme demokracii. Musíme se tedy smířit s okrádáním, tunelováním a diskriminací slušného člověka?

Máme svobodu a můžeme si tedy dělat co chceme. V praxi to znamená, že je neskutečný čurbes ve společnosti, který někteří spoluobčané (a diskutéři) prostě nechtějí vidět. Dál se vyhazují peníze oknem za nesmyslné projekty, které vůbec nepomáhají, ale spíše naopak. Hledají se nejdražší a komplikované cesty, místo toho, aby fungovaly jednoduché a čisté principy. A proč? Aby se ještě více peněz mohlo umístit do těch správných kapes.

Jak by bylo jednoduché vydat speciální poukázky namísto drahých platebních karet pro příjemce sociálních dávek. Dotyčný by si došel pro potraviny s občanským průkazem a hotovo. Pokud je třeba na cyklostezce vystavět několik mostů a tím zvýšit její cenu na několik desítek milionů, pak bude asi levnější nechat cyklisty jezdit jinde. Pokud opravdu chceme reformu veřejných financí, musíme začít tam, kde se beznadějně ztrácejí ve velkém a ne snižovat platy těm, které společnost skutečně potřebuje (policisty, učitele, hasiče) a také důchodcům, kteří si své důchody zasloužili celoživotní prací.

Ostatně práce je něco, co někteří naši zákonodárci nikdy nezažili. Jak by tedy mohli mít přehled, co je pro občany třeba a co ne. Proč je svoboda a demokracie tak úzce spjatá s okrádáním slušných občanů? Proč si někdo dokáže vyhádat dávky ve slušné výši a jiný neví, jak uživí rodinu? Proč nemůžeme mít politiky, kteří chtějí to nejlepší pro svůj stát a občany? To je opravdu tak těžké se v praxi rozhodnout pro správnou cestu? Vždyť odměna je tak sladká. Klid svědomí a radost s dobře odvedené práce. Jakže? Že je to málo? Potom musí nastoupit ti, pro které je to dost.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch