Dejte si bacha na prdelky v Globusu

Náš zákazník, náš pán, zřejmě v Globusu na Zličíně neplatí. Nevadí, ono je těch obchoďáků hodně. Pravda, prdelky mají jenom někde, ale i s tím se budu muset smířit.

V sobotu jsem jel přes Zličín na Plzeň a dostal jsem báječný nápad. Zastavím se v Globusu a skočím do masny na báječnou bavorskou sekanou. Tedy konkrétně na prdelku, tu voňavou a krásně propečenou část. V supermarketu jsem zakoupil teplý a měkoučký chléb a pln radosti jsem přistoupil k detašovanému pracovišti uzenářskému. Ve vyhřívané vitríně se na mne usmívaly šišky sekané, šťáva z nich prýštila v radostném očekávání mé koupě. V tomto rozpoložení jsem přistoupil k paní prodavačce. Žádná fronta, prostě paráda. S radostí v hlase a úsměvem na tváři jsem paní pozdravil a rozšafně ji požádal o dvě prdelky. To jsem ale neměl dělat. Paní prodavačka se na mne podívala tak, že jsem si musel přehrát celou svou větu znovu, abych zjistil, jakou nehoráznost jsem jí řekl. Pak na mne spustila spršku nelichotivých slov. Pravda, poté, co jsem zhubnul, vypadám mladistvě, ale ne jako školák, kterého je třeba plísnit. Dozvěděl jsem se, že si to nemám dovolovat, chtít po ní prdelky ze sekané, že jí pak ty sekané stydnou. A že je to naposledy a že nikoho jiného už s tímto požadavkem neobslouží. Nakonec se uvolila, že mi jednu prdelku prodá. Ostatně, nic jiného jí nezbývalo, protože sekané byly netknuté.

Nyní přichází další pikanterie celého příběhu. Ani se mne nezeptala, kolik toho chci, totiž, jak velkou mám rád prdelku a ukrojila mi plátek, za který by se nemusel stydět ani laborant při odběru vzorků pro sledování pod mikroskopem. Houkla na mne třináct korun a dál se se mnou nehodlala bavit. Vytáhl jsem stokorunu a čekal další hubování, že nemám drobnější. Naštěstí se na mne jen zamračila. Odešel jsem k autu, ale v hlavě mi pořád běhal slogan u loga nákupního centra: Pro vás cokoliv. Vrátil jsem se k paní prodavačce a jen jsem si prohlédl její jmenovku, abych věděl, kdo mne to vlastně vynadal. Paní Hana J. (jmenuje se stejné jako náš významný literát, co sedí v podobě sochy na jednom pražském náměstí a Jirásek to není) se na mne už ani nepodívala. Šel jsem si na ní ztěžovat, ale bylo to k prdu, protože vedoucí úseku masa mi oznámil, že ta hodná paní to má zakázané, aby prodávala prdelky.

Takže příště, až budu mít cestu kolem Globusu na Zličíně, si nechám na prdelku zajít chuť nebo si dám překrojit šišku sekané napůl a tak vzniknou dvě nádherné prdelky nebo se prostě naučím jíst něco jiného. Pro zarputilé diskutéry prohlašuji, že nepláču nad nespravedlivostí, nejsem smutný ze stavu soukromého sektoru, nehodlám psát petice za prdelky v Globusu a nechci demisi ani jediného ministra, byť by byl úplně k ničemu, protože ryba už nesmrdí jen od hlavy, ale po celé své délce.

Petr H.Roch Binder, milovník prdelek v ilegalitě a poutník Hroch