Chci být bezdomovcem

To je ale divné přání, řeknete si. Lidé přece chtějí být milionáři, policisty, lékaři nebo kosmonauty. Ne bezdomovci. V nejlepším případě metaři. Možná se mi to jednou splní a budu bezdomovcem. Pak možná budu vzpomínat na teplou kancelář, postel a peřinu.

Jasně, nikdy jsem bezdomovcem nebyl a znám to jenom zvenčí. To se mi to píše, když mám střechu nad hlavou a zázemí. Když ona ta střecha není všechno a zázemí se může během, okamžiku změnit na nejistotu. Jaké jsou tedy výhody bezdomovectví?

Můžete bydlet, kde se vám líbí. Nemusíte se nutně vracet na stejné místo, kde to máte okoukané, kde na vás klepou sousedi, že hlučíte, kde vás nemají rádi. Prostě se seberete a změníte ložnici.

Můžete bezplatně cestovat. Nikde jsem neviděl, že by revizor dal bezdomovci pokutu za to, že jezdí načerno. Vypolstrované sedačky v prostředcích hromadné dopravy vyloženě vybízí k pohodlnému trávení volného času. A pokud člověk vyloženě páchne, nelepí se na něho ani další cestující, kteří by ho tak mohli obtěžovat, či dokonce vybízet, aby uvolnil místo starším spoluobčanům.

Můžete jíst, co chcete a pít co chcete. Díky tomu, že nejste pod vlivem masových médií, televizi jste viděli naposledy za výlohou a noviny používáte výhradně do bot, konzumujete prostě to, co je. Žádná éčka vás netrápí, kalorická hodnota je vám ukradená, barviva vás nerozhází. Nikdo se vám neposmívá, že nejíte příborem. Etiketa je pro vás pouze ten kus papíru na lahvích. Přirozeně v kontejneru na tříděný odpad, protože vy pijete výhradně víno z krabice.

Můžete se vykašlat na módu. Bezdomovci ve značkovém oblečení nikdo nic nedá. Čím je to vytahanější, ušmudlanější, prodřenější a barevně mdlejší, tím lépe. Stačí ošoupané prestiže o tři čísla větší (na noviny), modré tepláky s vytahanými koleny a hrubě pletený svetr, co tu a tam pustí vilné oko. Na hlavu kšiltovku s logem již neexistující firmy, kterou vláda prodala do soukromých rukou v rámci velké privatizace v minulém století.

Můžete se vykašlat na daňová přiznání. Všechny peníze, co si berete od lidí, máte „bez papíru“. Neplatíte sociální a zdravotní pojištění, silniční daň vás nechává klidnými, výše DPH rovněž. Pokud někoho náhodou oberete, daň z obratu se na to také nevztahuje.

Můžete se vykašlat na poplatky u lékaře. Pokud se něco náhodou stane, chytnete silného bacila, či zlomeninu nebo se prostě ožerete jako hovado, někdo zavolá rychlou pomoc a ta vám už nějak pomůže. Navíc jim můžete v nestřežené chvíli čmajznout část vybavení sanitky a máte na živobytí.

Jak vidíte, samá pozitiva. Nikdo vás nehoní, že jste nedodal výkazy, splatnost faktur je vám ukradená, nerozčiluje vás kurz dolaru, ani cena za barel. Indexy na světové burze jsou vám ukradené, nepotřebujete televizní program a vlastně ani hodinky. V noci vás nebudí telefon klienta, který nutně něco potřebuje. Nemusíte se tak často mýt agresivními kosmetickými přípravky. Máte spoustu času k přemýšlení nad principy života. Kdybych se lépe učil, mohl jsem být bezdomovcem...

Petr H.Roch Binder, poutník Hroch (potenciální bezdomovec)