Bohu díky za Česko!

Nehledejte v mém zvolání ani náznak ironie. Není tam. Skutečně, jsem rád Čechem, miluji svoji zemi a nedám na ni dopustit. Máme krásnou zemi, plnou přírodních krás, dobrých lidí a veřejného mínění.

Tak kupříkladu, neomývá naše pobřeží slaná voda obohacená ropnými aditivy, pravda, někdy je poněkud kyselá či zásaditá. Nemáme problém ani s rozsáhlými požáry (nepočítám seníky, které zapalují šílení dobrovolní hasiči a historické budovy, které zapalují developeři, aby na jejich místě mohli postavit kanceláře a drahé betonové byty).

Zemětřesení se nás dotýká jen velmi okrajově a spíše pro zpestření stojatých vod. Pravda, vody míváme občas dost, ale co je to proti jiným státům, kde jim voda stojí na polích celý rok. Třeba rýžových. Nebouří tu sopky, jen politici v nedělních debatách. Tornádo známe naštěstí také jen z televize, vodu k pití máme, aniž bychom museli chodit hodiny ke studně a snad proto s ní tak plýtváme. Máme co jíst, mnohdy nevíme roupama, co do huby vzít a ofrňujeme se nad prostými pokrmy.

Zatím neprodáváme ostrovy, částečně i proto, že žádné nemáme. Piráty tu máme jen na silnici, naštěstí neberou rukojmí, pro jistotu rovnou mrzačí a vraždí. Nemáme trest smrti ani prohibici. Můžeme chodit, v čem se nám zlíbí. Tedy myslím oblečení a oděvní doplňky. Ve školách se děti dozví, kde je Amerika i kdo to byl Komenský. Zatím nestřílí po svých vyučujících, jen si je natáčí a umisťují na internet.

Nejsou tu na denním pořádku bombové útoky. Lidé se nebojí chodit po ulicích, maximálně je může překvapit šrapnel v podobě psího exkrementu či obsahu lidského žaludku. Nesekáme tu ruce zlodějům, protože je jasné, že by pak žádali dávky jako práce neschopní. Naši sportovci se nemusejí obávat veřejného zostuzení, pokud nepostoupí. Naopak, mají slíbené tučné odměny za vítězství. Každému je tu jedno, kterým směrem se modlíte. Pokud to děláte potichu a stranou hlavního proudu. A bonbónek na závěr - každý odsouzený tu může mít svůj celovečerní film.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch