Blbost, jako polehčující okolnost

Asi to znáte všichni z vlastní zkušenosti. Když přítelkyně začíná větu: " Já sem myslela,...", tuším katastrofu tu menšího, tu většího rozsahu.

...já sem myslela,...Berka

   Většinou je to začátek obhajovací řeči někoho, kdo před chvílí vůbec nemyslel. Lidově se tomu říká blbost. S lidskou blbostí počítá i náš právní řád. Pouze jí maskuje slovním spojením "nedbalostní trestný skutek". Důsledky lidské blbosti bývají fatální. Od drobných materiálních škod až po lidské životy. Špatně se smiřuji s faktem, že lidská blbost se bere jako polehčující okolnost. Za finanční ztrátu, kterou Vám někdo způsobí špatnou investicí je nižší trest než za tunelování. Za smrt zaviněnou cizí blbostí je nižší trest než za úkladnou vraždu. Přitom následky jsou stejné. Nesouhlasím s trestním řádem, který tvrdí, že úmyslný trestný čin je společensky nebezpečnější než trestný čin z nedbalosti. Úmyslný trestný čin je obtížně prokazatelný a sofistikovaný, tudíž se týká užší skupiny lidí. Naproti tomu trestný čin z lidské blbosti se týká každého z nás.

   Až se úmyslu i blbosti začne měřit stejným metrem, ubude práce pár obhájcům, ale hlavně ubude lidských tragédií a vět začínajících: " Já jsem myslel,..."

Autor: Hroší poutník, Petr Berka