Běda všem, skrze které přichází pohoršení

Blíží se výročí tzv. Číhošťského zázraku. Tehdejší StB se starala o medializaci svým pohledem. Odstranila důkazy, umlčela svědky, zinscenovala dokument. Veřejnost se měla dozvědět jejich pravdu. A jak je to dnes?

Když si dáte vyhledat Číhošťský zázrak, jistě vám vyskočí spousta zajímavých informací. Pokud budete aktivnější a zajdete si do knihovny, najdete spoustu literatury, včetně dokumentů, zápisů a fotografií. Můžete se také sebrat a vyrazit přímo do Číhošti. Dnes ji už najdete, leží v geografickém středu naší země. Mají tam i speciální obelisk. Také tam mají kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde se zázrak 11.12. 1949 udál. Prý to nebylo poprvé a dokonce ani naposledy.

Pater Josef Toufar tu neděli kázal a ukazoval přitom ke svatostánku. Když mluvil o tom, že zde přebývá Spasitel, křížek na hlavním oltáři se pohnul. Jak moc se vychýlil, zda vedla lanka až do Vatikánu, kdo s ním hýbal, v tuto chvíli není podstatné. Podstatná je zuřivost, s jakou oficiální místa zakročila. Byl nalezen viník a tan byl potrestán. Trestání nepřežil a 25.2. 1950 ve večerních hodinách umírá. Nemůže být důstojně pohřben a proto je odložen do hromadného hrobu. Výsledkem je i „dokument“, který má ukázat pravý stav věcí. Podílí se na tom celá skupina lidí, kteří mají prostředky, proškolení i moc.

Je to už šedesát let a co se změnilo? Místo hlavního obrazového média kina, je tu televize. Každý večer u ní sedí miliony lidí a dychtí po relevantních informacích. Očekávají, že dostanou pravdu a všemu, co vidí, zákonitě i věří. Zejména, když se o tom ráno dočtou v jejich oblíbených novinách. Všechno do sebe dokonale zapadá. Tak dokonale, že nikomu není vůbec divné, že by mohla být někde chyba. Chyba? Jaká?

Základní otázka je: Komu to vlastně slouží? Kdo má zájem na tom, abychom se dozvídali právě o těchto kauzách a právě tímto způsobem? Druhá otázka je, proč to dělá? Na tu je odpověď daleko jednodušší. Pro peníze. Pro moc. Kdo má dost, chce ještě více. S jídlem roste chuť. Vraťme se k první otázce. Kdo to je? Někdo známý? Nějaký politik? Asi ne. Politici jsou v tom stejně s námi, přestože by se někomu mohlo zdát, že jsou jinde. Politici mají na starosti vyvolávat drobné šarvátky a bojůvky, aby bylo o čem psát. Sami nic nerozhodují. Jsou v zajetí lobbistů a pracovníků P.R. Ti hýbají s jejich hlavami. S jejich rukama, ve kterých mají plnicí pera ze zlata. Ale ani lobbisté nejsou ti nahoře.

Někdy je dobré se podívat na majitele médií, či spíše mediálních skupin, na významné zadavatele reklamy, na obchodníky. Pak budeme vědět, kdo. Je ovšem otázka, zda-li nám to k něčemu bude. V tuto chvíli vzniká nový plán, jak odstranit dalšího nepohodlného politika, podnikatele, novináře, úředníka, který by snad chtěl postupovat v zájmu zákona a lidí. Existuje přece jen jeden zákon. Zákon větších a větších peněz. Pokud se tu nevytvoří dostatečně velká skupina lidí, kteří nebudou závislí na penězích, nebudou po nich dychtit, nebudou se za nimi bezhlavě hnát, nezmění se společenská situace. Můžeme proti tomu vést spory. Ale pokud se sami nad sebou nezamyslíme, nemáme právo kritizovat druhé. Nemáme možnost nic změnit.

Vzpomeňte si pokaždé, když uvidíte novou krásnou kauzu, komu to slouží. Kdo z ní vyjde jako vítěz a kdo jako poražený. Dejme si pozor na to, komu provoláváme slávu a komu patří čest.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch, SHP