Arcizloději sedí na Hradě, ve vládě, v parlamentu,...

Navštívil jsem 20 let po kupónové privatizaci Fio-banku v Ječné ulici v bývalém sídle RMS-systému, abych si nechal udělat výpis, kolik vlastním akcií. Neměl jsem to dělat. Nevlastním nic. S téměř 100% pravděpodobností zjistí to samé každý z vás a za smutný prázdný výpis vašeho účtu majitele (spíše nemajitele) cenných papírů zaplatíte 150,- až 500,-. A to se nevyplatí. Jak se to mohlo stát?

1. Firma z kupónové privatizace byla vedením záměrně dovedena ke krachu. Byla dána do konkurzu a pak jí koupil většinou někdo z bývalého neúspěšného vedení za pár šupů. Mávnutím kouzelného proutku se z bývalé krachující společnosti ze dne na den stala prosperující a slušně vydělávající firma. To se vás ovšem už netýká, neboť akcie nové firmy už nevlastníte. Popisovat kouzla správce konkurzní podstaty s majetkem při likvidaci firmy ponechám na fantazii čtenářů. Výsledek? Zlodějina podle zákona.  Vyjímky přece jen existují. Mučedníkem této metody se stal pan Svoboda a paní Snopková za vytunelování Liberty, fabriky na kočárky.

2. Převod akcií firmy ze zaknihované formy (forma akcií z kupónové privatizace) do formy listinné. Akcie majitelů, kteří se v zákonné lhůtě nepřihlásili a nepožádali o převod byly dány do dražby a mohl je skoupit za zlomek hodnoty majoritní akcionář. Povinnost informovat akcionáře nebyla a není. Čtyřletá promlčecí lhůta většinou v tichosti vypršela před třemi roky, je to individuální podle data valné hromady, která to odhlasovala. Výsledek? Zlodějina podle zákona.

3. Squeeze Out. Co znamená tento ekonomický termín? Podle paragrafu 183i ze dne 3.5.2005 novely Obchodního zákoníka se zjednodušeně sejde 10 lidí. 9 se jich dohodne, že toho desátého okradou v souladu právě s tímto zákonem. Odborně se tomu říká vytěsnění minoritního akcionáře ze společnosti. Prachsprostá zlodějina, nic víc.

 4. Poslední způsob, jak jste mohli přijít o akcie je, že jste naletěli obchodníkovi s cennými papíry a prodali jste mu akcie za zlomek hodnoty (zpětně můžete považovat za úspěch). Ti co nechtěli přistoupit na nevýhodnou nabídku, o ně časem přišli bez náhrady.

Shrnutí. Kupónová privatizace byl jeden obrovský podvod, jejíž hlavním úkolem bylo co nejrychleji vygenerovat třídu bohatých. Kecy o spravedlivém rozdělení státního majetku, podílu a odpovědnosti na fungování firmy, atd., si může otec privatizace pan Klaus nechat pro studentíky zvláštních škol. Stejně jako řeči o vzorech v pravicových ekonomech. Jediným jeho vzorem byl film Hoří má panenko, zvláště scéna, kdy se na plese na minutu zhasne, aby se mohlo všechno rozkrást. Všechny zákony, podle kterých se zatočilo s minoritním akcionářem stavím na stejnou úroveň znárodňovacím dekretům. Je to stejné zvěrstvo. Omluvme se panu Koženému. Na Bahamách je pro to, že kupónovou privatizací získal příliš velkou ekonomickou moc, s čímž otcové nekalkulovali. Asi je to raubíř, ale větší grázlové a zloději sedí na Hradě, ve vládě, v parlamentu,...

A na principu zlodějiny podle zákona chceme stavět základy demokracie? K smíchu.

Zdroje: vlastní zkušenost, http://www.in-server.cz/storage/Special_2vytesneni.pdf

Autor: Petr Berka, hrošší poutník, http://www.mracti.cz