A na jaké značce ujíždíte vy?

Kam se podívám, je nějaká značka. Podléháme jim značně, necháme se ovlivňovat, vést. Značky nám přikazují, či dokonce zakazují. Ovšem ne všechno je značkové, co se třpytí.

Jistě, značek máme velkou řadu. Máme módní značky, které ovlivňují náš společenský život. Pak máme značky dopravní, které by měly ovlivňovat náš motoristický život (všimněte si toho podmiňovacího způsobu). Nesmím zapomenout ani na značky turistické, které nás ovlivňují nejen v přírodě. Učitelky značkují nepovedené diktáty, vyřazené maso se značkuje. Někteří lidé se nechávají značkovat inkoustovými barvami, aby se odlišovali. Jsou pak značkoví?

Podléháme značkovému šílenství a média nám v tom dobře pomáhají. Pamatuji si na doby, kdy jsem spolužákovi děsně záviděl digitální hodinky s kalkulačkou. Nevím proč, hodinky stejně nenosím. Prostě byly značkové. Pamatuji si na doby, kdy jsme se upili s bratrancem značkové limonády v plechu jen proto, že jí táta přinesl celé plato. Ta slast otevřít plechový uzávěr a slyšet zasyčení stlačeného plynu. Od té doby jsem ji nepil, nechutná mi. To všechno bylo v době, kdy nic nebylo a všechny značky jsme viděli jen na stránkách zahraničních katalogů a nebo v Tuzexu.

Dneska zjišťuji, že mne značky už moc neberou. Některé už nejsou přitažlivé ani z grafického hlediska, ani obsahově. Dokonce mne přestává bavit i řízení vozu. Za to snad ani tolik nemohou dopravní značky, které respektuji s hroší důsledností, ale někteří řidiči, kteří děsně spěchají. Z tohoto důvodu se jim velmi zužuje periferní vidění a dopravní značky prostě nevidí. Naštěstí mám k dispozici ještě ty turistické. Ve čtyřech veselých barvách, nepočítám-li bílou. Provází mne krásnými kouty naší báječné země. A jsou ještě místa, kde jiné značky ani nepotkáte. Pak uslyšíte přírodu a třeba i hlas svého svědomí.

OMNIA VINCIT AMOR

Petr Hroch Binder, poutník Hroch