Nebudeš po mně chtít sex?

A to se opravdu stalo! Praha, rok 2003, ale vzpomínky mne na to neopouští!

Občas každý z nás má náladu jít se pobavit, zatancovat si, zasmát se. Občas se stane, že se večer zvrtne a skončí úplně jinak než naše představy. Stačí k tomu málo, třeba jen malinko naivně vypadající přírodní živel.

Prostě si sedla vedle mě a usmála se.

„Smím si přisednout?“ zářila jemně ovíněná a kouzelně bezprostředně se ke mně naklonila: „Adélka.“

Nečekala ani na pokyn ruky, přisunutí židle nebo dokonce slušné povstání sedícího muže.

Prostě si sedla a vlepila mi polibek na tvář.

„Karel, těší mě,“ usmál jsem se. Nemohla mě překvapit. Koukal jsem do těch jejích modrých, velikých magnetů. Byla mlaďounká, a já se cítil čím dál víc starší. Naklonila se a připálila si lehkou Lucky Strike o svíčku na stole.

„Slavím tady narozeniny a chci se bavit,“ zase se kouzelně, malinko nepřítomně usmála, až mě to docela odzbrojilo.

„Já neslavím nic, ale taky se chci bavit, teda, původně jsem si přišel zatancovat, ale asi připadám místním dámám jako sexuální deviant, tak sedím a upíjím.“

Zavrtěla hlavou: „Nééé, nevypadáš jako deviant, jsi roztomilej, fakt roztomilej.“ Teď jsem se rozesmál zase já...

„Tak půjdeme tancovat?“

„Jasně, jdeme!“ rozkázala, jako by to byl její nápad a táhla mě na parket. Docela zábava v té dobré společnosti. Bláznivá světla tancovala po celém osazenstvu malého baru. Podivný pelmel zvláštních osob.

Lascivní blondýna nabízela své vnady evidentně opuštěnému černouškovi, parta opálených hochů s partnerkami zjevně spřádala plány na obrání mladých Němců sedících u pátého půllitru piva a konečně stůl fanoušků Pepíka Zímy se bavil na hity let osmdesátých.

Sakra, jak rychle se to všechno mění! Moje Adélka vyváděla erotické kreace jako Britney Spears před zrcadlem a já se s chutí přidal. Cítil jsem, jak se její útlý pas vlní, cítil jsem, jak se mladé svaly napínají a uvolňují. Bylo to přesně to, co jsem si přál. Tanec a víření. Napětí střídalo uvolnění.

Chytila mě za ruku a táhla ke svému stolu.

„To je Karel a je roztomilej.“

Adolescent s kroužky v uších a v nose se svou stejně ozdobenou kamarádkou se tvářili velmi nedůvěřivě.

„Přátelé, nejsem žádný deviant, jen jsem vyrazil se pobavit, víte.“ Debilnější větu jsem opravdu nemohl zahlásit.

Okroužkovaný exotický týpek se zatvářil, jako kdybych ho pozoroval při močení a jeho partnerka zase chápavě, jako kdyby si říkala, že jsem starej kocour, co si vyrazil za mladým masem. Ano, cítil jsem se velmi příjemně, ale obě kroužkovaná stvoření naštěstí s nezájmem odplula na taneční parket.

„Oni mě hlídají,“ prohlásila významně Adélka, „teda nééé, že bych to potřebovala, ale je to lepší.“ Chytila mě za ruku, jemně, ale pevně. Mlčel jsem a vracel stisk. Schovaní v obláčcích dýmu v nočním baru jsme ztracení a daleko od lidí. V jejích modrých tůňkách by se ztratil každý chlap.

Pohladil jsem ji po tváři. Palec klouzal od očních víček přes tváře až ke rtům. Líbilo se mi to a jí samozřejmě také.

Najednou se jako pružina zvedla a začala se štrachat v kabelce: „Měla jsem tady patnáct set korun, a všechno je pryč...“

„Rád tě pozvu,“ viděl jsem problém a řešil jsem ho.

„Ne, to nemůžu...“

„Ale můžu to já...“

„Nééé, vážně ne, ty bys po mně potom chtěl sex...“

Koukal jsem na ni překvapeně, ani mě nenapadla podobná souvislost, i když je fakt, že podobné myšlenky se v hlavě plazí snad každému mužskému. Mně ovšem nijak plánovitě, spíš jako snová linka, jen záchvěv, nic víc.

„Ne, ne, ne... to, jestli tě pozvu, nijak nesouvisí se sexem. Prostě tě mám chuť pozvat a jsem dospělý, takže ne, to, že tě pozvu na drink, nebude mít žádný sexuální podtext,“ malinko jsem kecal, ale kdo by v takové chvíli nelhal.

„Fakt po mně nebudeš chtít sex?“ tvářila se nedůvěřivě. „Každej, koho jsem potkala a pozval mě na drink, tak po mně chtěl sex!“

„Já prostě ne, nechme večer plynout a nechme všemu volný průběh, Adélko,“ zvedl jsem prst, chytil ji za ruku a odvedl si ji k baru.

Jablkový džus s vodkou – nerozuměl jsem té kombinaci, ale objednal jsem to. Adélka začala prosit o svůj song přehrávače desek (do dýdžeje měl dost daleko). Za jejími zády jsem mu naznačil, že jeho drink čeká u barmana, a on pustil její přání.

Nádherné tělo se svíjelo v absolutním šílenství rytmu. Líbí se mi, bože, jak moc.

Najednou se ode mě odlepila a postavila se doprostřed parketu. Nádherným Kleopatřiným gestem zastavila hudbu, založila si ruce v bok a ztichlým sálem se nesl její velmi jednoznačný hlas: „Pánové, dámy, tak tenhle roztomilej chlap mi před pár minutama řek, že se mnou nechce mít sex.“

Minuta absolutního ticha, blondýna od vedlejšího stolu přestala obírat ztraceného černocha, cikáni se svými spolupracovnicemi přemýšleli, co pro ně nová situace znamená a zájezd důchodců se zájmem zvedl hlavu od mačkání zvlhlých dlaní pod stolem. Špendlík by bylo slyšet padnout a ten můj středněvěký pot si klidně stékal po zádech.

„Blbec,“ zahlásila snědá konkubína u stolu plného nočních pracovních povinností, „je to vůůůl!“

„Jasně, na co si tady hraješ, frajere,“ vyskočil cikán do té chvíle klidně sedící u stolu, „naše holky ti nevoní.“ Strčil do mě, až jsem se opřel o zrcadla.

Černoch přiběhl na pomoc a tlačil se na romského aktivistu a blondýna se také postavila na moji obranu: „Třeba se mu nelíbí...“

Důchodci, již značně ovinění, začali okřikovat své romské sousedy a když padla věta: „Vraťte se do Rumunska!“ tak to nevydržel šéf romské party a jedním rázem převrátil jejich stůl i s pitím. Jeden z důchodců zachytil prázdnou láhev od vína v letu a praštil jí romského hromotluka do hlavy. To ovšem velmi rozohnilo dámské osazenstvo romského stolu, které se zkušenými hmaty vrhlo na halenky starších dam. Černoch mezitím uložil romského křiklouna na zem.

Adélka se koketně otočila: „Vidíš, co děláš!“ Usmála se, překročila všechny ležící, sbalila kamarády a odcházejíc jen tiše prohodila: „Jsi blbec.“