Jak nepřijít o svobodu

Obdivuji rétorické schopnosti současného prezidenta Václava Klause, ale určité pasáže jeho letošního novoročního projevu mne přinejmenším zarazily.

Například: „Naše současná společnost je sice rozdělena politicky, sociálně i podle některých dalších dělících čar, ale spojuje nás velmi intenzivní vztah k naší zemi, národu, jazyku. To je důležité právě teď, kdy se hranice stávají snadno prostupnými a kdy se nám Evropa a svět plně otevírají (a my jim). Svou identitu si pěstovat a chránit musíme, nechceme-li, tak jako tolikrát v minulosti, o svou svobodu přijít. Republiku, kterou naši předkové před devadesáti lety založili, musíme budoucím generacím předat svobodnou, demokratickou a prosperující“.

. . . . . .“Vstupem do tak zvaného Schengenu se naše hranice otevírají v podstatě absolutně. Bude to jistě mít pozitivní efekty, ale přináší to i rizika, na která nesmíme zapomínat. Nebo se nám připomenou sama a nečekaně“.

Jsem tolerantní člověk, nikdy jsem v politické straně nebyl, nemám sebemenší zájem zlehčovat české národní sebevědomí ani hrdost, jen bych opravdu rád věděl, který z členských států tak zvaného Schengenu, usiluje o omezení, či snad zrušení naší identity a jakým způsobem bychom mohli, jako už tolikrát v minulosti, o svou svobodu přijít, pominuli celosvětové volební vítězství nacionalistů nebo komunistů, což považuji za silně nepravděpodobné. Pravděpodobnější je, že se o svou identitu nemusíme pranic obávat, dokud budeme ve společenství, kterého jsme součástí, většinově pěstovat a chránit výhradně demokratické principy.