No co, byla jiná doba.

Mám pocit, že kdybych dnes chtěl poprvé cestovat do" země svobody" tak kromě martýria se získání víza by mi bombu hledali i v konečníku.

aaale

já vlastně neuchápu, proč to dnes někomu připomínat.Kdo to pamatuje, vbí, kdo ne, tomu to nevysvětlíš a vlastně ani není proč by ho to mělo zajímat. Svět je dnes někde úplně jinde a lidé taky.

Re: aaale

aby si to nahodou z "nostalgie" po starych "dobrych" casech lide zase nevyvolili sami... pripominani minulosti neni ztrata casu

Zdenku a nebyls ty jen hloupý?

Zdenku,  já jsem i v té době potkával po světě mnoho Čechů. Jestli u tebe nebylo jen o strach tě někam pustit, aby ses tam neztratil ?

Re: Zdenku a nebyls ty jen hloupý?

No jo, hodne cechu... Soudruzi v Jugoslavii, a pak ti, co riskovali par kulek do zad pri prolizani ostnatych dratu, nebo bazin na Sumave, ti se ven dostali. Nekdo holt riskoval vlastni zivot, nekdo na nej resignoval a uzival si socialistickeho raje v roli otroka a jeste byl rad.

Může mi někdo vysvětlit,

co mohlo být v té vojenské knížce za strašně tajné informace, že nesměla překročit hranice?

utopie

Lidem se nestyska po tech omezenich co tu byly.

Styska se jim po rovnosti a hlavne tem co to odnesli a jsou ted chudi. Je totiz tezke se ubranit zavisti. Jenom malokdo kdo rekne "me je jedno kdo kolik vydelava, jsem se svym platem spokojeny" to mysli vazne.

Ale proc vlastne lide chteji vic penez, nebo majetku? To neni proto, ze by bez nej nemohli zit. Je to proto, ze ho vidi u jinych a chteji se jim vyrovnat, prekonat je.

Za komunistu to bylo pochopitelne taky, ale vzhledem k tomu, ze drtiva vetsina lidi mela priblizne stejne, nebyla tady tak velka snaha se prosadit. Moc dobre si pamatuju, jak me po roce 89 otec vynadal, kdyz jsem chtel lepsi pocitac, protoze jsem chtel mit stejny jako mel kamarad (nebo lepsi). Rekl, ze se nebude zapojovat do hitparady tatinku.

Osobne bych dal prednost necemu mezi temi rezimy, pokud neco takoveho existuje. Takovy stat, kde je urcita hranice "bidy" pod kterou clovek proste uz nemuze klesnout a urcita hranice "bohatstvi" nad kterou zase nelze stoupnout

Re: utopie

To je absolutní pitomost, každý má tolik, kolik si zaslouží a je to tak dobře. Tečka.

Nedávno jsem byla v šoku,

když mi asi třicetiletá paní zcela vážně vykládala, že volí komunisty, protože za nich bylo všechno lepší. Že si nemůže koupit byt, protože na něj nemá, nemůže teď koupit dětem hlávkový salát, protože je hrozně drahý, že je jí jedno, jestli může někam jet, protože na to stejně nemá, a tak podobně. Zírala jsem na ní a nevěděla, co v prvním momentě co říct.

Ale pak mi to došlo a řekla jsem jí: Problém je v tom, že pro vás mladé, je spousta věcí samozřejmostí! Koupit si byt, salát v zimě, sebrat se jet kamkoliv. Jenže tyhle věci za komunistů, i když bys měla peníze, sis jednoduše koupit nemohla, protože nebyly legálně ke koupi. Stejně si myslím, že mi nevěřila!

Re: Nedávno jsem byla v šoku,

Nejsi na hlavu ? V socialismu bylo daleko jednodušší  se dostat k bytu dnes, dnes je tu bariéra několika ročních platů. A žrát salát v zimě vypěstovaný někde v Holandsku a dovezený za cenu obrovské energetické náročnosti - už naše děcka budou rády, když jej budou mít v létě.

Každý režim je pro někoho výhodný a pro někoho ne. Tak proč se divíš. Socialismus byl pro průměrné pracující, kapitalismus je výhodný jen pro vrchních 30%.

17 let

17 let, rok co rok koncila moje cesta za rodinou na zapade  bud jiz u zamestnavatele nebo na oddeleni pasu a viz s timto oduvodnenim:  Vase  zadost se zamita, jelikoz neni v souladu se zahranicni politikou CSSR.

Byla to, slusne receno, velmi odporna doba.

moc si toho nepamatuju...

..ale z dětství v totalitě mám několik traumat: nemůžu ani vidět červenou řepu, kterou mi soudružka ve školce nacpala do chřtánu a díky čemuž jsem pak dva dny blila jako amina a teď, 27 let od této akce, se mi při pohledu na řepu zvedá žaludek, totéž platí pro dýňový kompot a čerstvou zelenou papriku, no a z jediné cesty autem do Jugoslávie, kdy nás na maďarských hranicích šacovali nepředstavitelným způsobem, mám dodnes divný pocit okolo žaludku vždy, když se blížím k dnes již vlastně neexistující jakékoliv hranici...strach z hranic, strach z policie, strach z učitelů, to je dědictví těch, kterým v době revoluce bylo 13 let.

Mám taky kafkovský

zážitek z oddělení pasů a víz. Úřednice vyhazovala ze dveří babičku, které už po několikáté měla údajně neúplně vyplněné dokumenty. Ta se s pláčem bránila, že má všechno podle návodu co visel na stěně. Ten návod byl neúplný a špatný. Ačkoliv jsem cynik a asociál, tohle jsem nevydržel a ářednici jsem řekl, že tam mají pěkný bordel. Ona mi po socialisticku odpověděla: Buďte rád, že tam vůbec něco je, my bysme tam nemuseli dát nic! Takový byl socialismus! Rejzirovi bych ho přál zpátky. Doufám, že tu už lidi nejsou tak blbí jako kdysi a proti rejzirům by se postavily tisíce Mašínů, ne jenom dva.

Re: Mám taky kafkovský

A já jsem někde hájil reálný socialismus? Pouze vystupuji proti zbytečnému zkreslování fakt či historie.

Štěstí

Dostat se na krátký výlet na Západ se i při této neskutečné buzeraci ovšem poštěstilo jen někomu, hlavně těm, co tam měli příbuzné.  Já jsem tam neměl nikoho a celkem jsem žádal o výjezdní doložku a devizový příslib 11 let za sebou od roku 1979, vždy rok co rok a nedostal jsem je nikdy, takže poprvé v životě jsem se dostal na Západ až v prosinci 1989.

Re: Štěstí

Mám naprosto shodnou zkušenost. Nepomohlo ani to, že jsem si jednou po celonočním stání zakoupil zájezd do Londýna od Čedoku (28 000 Kčs). Výjezdní doložku jsem nedostal. Nikdy jsem se nedostal ani do Jugoslávie.