""A věřím tomu, že se lidé nenechají klamat dlouho, protože každý to v sobě má. Schopnost poznat dobré od špatného. Schopnost umět pojmenovat zlo a přestat ho tolerovat. ""

Bojím se, že to je na generace, než budeme mít tu opravdovou demokracii všichni v sobě. Ty generace, které se za totáče naučily jen černobílému vidění, a tím nakazili i své potomky.... ty nejspíš budou muset vymřít..

Zlé je, že jsme vlezli do EU, které je dnes už jen a jen RVHP II, a znovu je tu po ruce to nejlehčí - já ubožáček, já za nic nemůžu, to ONI..!

Tohle je prokletí..

Zní to motivačně, pozitivně a pokud by se to stalo skutečností, bylo by to velmi krásné. Ale se subjektivním přesvědčením, že s naší zemí i EU to jde od 10 k 5, bych doporučoval stanovovat nejprve nízké cíle. Třeba takové, aby vedení a veřejné funkce obsazovali pouze tací lidé, kteří chrání národní, veřejný a perspektivní zájem. Namísto těch, kteří s klidným vědomím prodají svoji duši a přesvědčení za pytel zlata.

Škoda jen, že ve své vlastní skupině sama dáváte prostor zlu, které prosazuje odstavení dětí od rodičovské výchovy jednoho rodiče a nenávistné osobní útoky, a vyhazujete toho, kdo se tomu brání.

Tak hezky napsáno, až jsem dal karmu. Jen v praxi to vidím použitelné jen pro nějaký kmen, který mezi sebou vybírá Radu starších nebo Radu moudrých. My si volíme strany podle volebních programů a můžeme jen zhruba odhadovat, jak moc to strany se svými programy myslí vážně, jak moc se po čase budou vymlouvat na nezasazení do reálného rámce, jak si jednotliví kandidáti představují práci v politice - jestli jako službu občanům, nebo jako čtyři roky hrabání. 

Staré zavedené strany můžeme volit v (bláhové?) naději, že opravdu prošly nějakou vnitřní obrodou, jak se snaží vyhlašovat do světa. Nebo můžeme volit úplně nové strany, které mají líbivý program, ale jinak jsou nečitelné (ve vedení nějaký velkopodnikatel, nějaká populární osobnost a pomalu se blíží i několik provařených politických turistů, kteří mají čuch na výtah ke korytu).

Já myslím, že dnes mám dost informací na to, abychom věděli, koho volit a koho nevolit. nemusíme kupovat zajíce v pytli. Za posledních pár let se měli šanci politici projevit a my vidíme, kdo se projevoval dobře a kdo blbě:-) jen to che mít oči otevřené a nespoléhat se jen na většinové veřejné mínění...

Víte, hezky se to čte, ale ta realita je někde jinde. Nejde nám všem o to, aby nám všem bylo co možná lépe. Mnohým jde o to, aby bylo lépe jim na úkor druhých a s takovými lidmi se já smířit neumím. Neumím otevřít zloději dveře a říct ať si vezme z mého života co sám chce. Neumím říct lháři, že mi nevadí jeho lži. Neumím říct křivákovi, že jeho podrazy jsou v pořádku. A je mi celkem jedno, jestli on je schopen si své křiváctví uvědomit nebo ne. Křivák je pro mně křivák a s těmi já nespolupracuji.

A v tom je ta síla - o tom píšu - nazvat věci pravými jmény a poznat , co je dobré a co zlé. A když je to zlé, tak se podle toho k tomu musíme chovat. Zlo se netoleruje!

Já v marasmu rozhodně nejsem a celkově vzato si myslím, že v něm nejsme ani jako společnost. Lidí, kteří ho všude vidí, je mi líto. Nejsou šťastní a přitom úplně zbytečně...

Já také cítím, že je dost lidí, kteří se nebojí. Jen jsou zatím málo slyšet a někdy to vypadá, že tu nejsou. to ale dělají jen média. Nic to nemění na tom, že lidí, kteří se nenechají manipulovat přibývá!

Schopnost empatie se nenosí. Je považována za projev slabosti. Heslem je asertivita.A schopnost ,,naslouchat" se zneužívá. Mnozí naslouchají, aniž by sami uvažovali. S těmi se ovšem nejvíce počítá. Dají se nejlépe manipulovat. A používají se i proti těm, kteří nejen naslouchají, ale i uvažují.

Ale o těch já nepíšu - já píšu o svobodných lidech, kteří se nebojí najít v sobě sílu na rozpoznání dobra a zla:-)