Co nám ukazuje Ukrajina tady doma?

Hádáme se hádáme. Lidé si na tématu Ukrajiny zkouší svou odolnost v debatách. A rozepře to jsou zásadní. Práská se dveřmi, lidé se označují za agenty, za nacisty, za kretény... Tolik zloby a nenávisti. Jen proto, že někdo nesdílí "ten správný" pohled na věc. Pořád o tom přemýšlím - jak je možné, že se nemůžeme dohodnout a naše pohledy jsou tak rozdílné?

Je to problém, protože část lidí prostě není schopna dívat se na věci bez toho, že by opustila své předem dané postoje. Nedívají se na to, co se děje objektivně a věcně, protože do toho furt motají své představy o něčem a lpí na nich. Ten je dobrý a ten je zlý a basta fidli. Možná by bylo lepší nejprve zkoumat tu situaci - bez těch nálepek - a teprve pak se rozhodnout, kdo je dobrý a kdo je zlý.

Zpočátku jsem tu situaci na Ukrajině nechápala. Člověk má dost svých starostí a nemůžu mít názor na všechno. Takže oranžová revoluce kolem mě prošla bez toho, že bych se nad tím nějak zahloubávala. Ale když furt slyšíte něco o Ukrajině, přitáhne si vás to. A tak jsem se tím začala zabývat. Opatrně jsem si sem tam něco přečetla. Bez toho, že bych se klonila na nějakou stranu. Jsem poučená a když nějaký novinář něco tvrdí, už si dovedu jeho vyjádření nějak zasadit. A ze zásady prostě nedůvěřuju. Tak jsem několik měsíců jen poslouchala, sledovala, přemýšlela. Sama. Bez toho, že bych se předem klonila na nějakou stranu. A ano - přiznávám - kašlu na mocnosti, je mi jedno, kdo kde dupe a kdo kde chce soupeřit o moc. Můj pohled je vždy odzdola. Vyhledávám vyjádření lidí z místa a prostě se snažím pochopit ty lidi. Proč se chovají tak, jak se chovají? Jak se jim tam žije, proč chodí nebo nechodí k volbám, jak je ovlivňuje propaganda, čemu věří a tak. A tak jsem se nějak dobrala ke svému postoji. Neříkám že mám pravdu. Jen jsem si vytvořila svůj nezávislý názor. Pracně a trvalo mi to docela dlouho.

Je to zvláštní, ale tohle jsem se naučila v byznysu. Roky jsem pracovala jako obchodník s inzercí. To je těžká disciplína a taky se tam točí dost peněz. Obchodníci s inzercí jsou pod velkým tlakem a jejich zaměstnavatelé dělají opravdu psí kusy, aby z obchodníku vymlátili větší peníze. Absolvovala jsem bezpočet různých školení, přečetla jsem spoustu knih. A člověk se ledacos díky tomu dozví a naučí. Věřili byste, že díky školení jsem se více začala zabývat východními filosofiemi? Pro obchodníka je totiž nesmírně důležité aby nepředjímal a nebyl zatížen minulostí. Prostě se při obchodování musíte soustředit na to, co je právě teď. A nejúspěšnější obchodníci nikoho nikam netlačí. Výsledkem obchodu je VŽDY spokojenost na obou stranách. Dobrý obchodník také nemanipuluje a nelže. To jsou praktiky, které fungují jen krátkodobě a nevyplácí se. A tohle všechno jsou skvělé věci a já se přiznám, že jsem logicky přenesla i do soukromého života a také do politiky. Soustředit se na to, co je teď, nepředjímat a nemanipulovat. 

Díky tomu nemám problém posuzovat věci bez nějakých nálepek, které si člověk nese z minulosti. Ono vás to totiž zaslepuje. Nemůžeme přes ně vidět věci objektivně. Ani ve světě ani na Ukrajině. A když věci a lidi posuzujete bez toho, že byste si předem řekli, kdo je dobrý a kdo je zlý, začnete ty věci vidět úplně jinak. A o to jde. Takový dobrý příklad je islám. Ano, jsem velmi tolerantní a svobodomyslná. Chápu ty sluníčkáře, kteří hájí právo lidí na svobodný výběr volby. To JE nálepka jako dům. My přece musíme tolerovat jinou víru! jenže když se na islám podíváte bez té nálepky a začnete prostě vidět, jak to náboženství funguje, musíte vidět to zlo. Podřízení, manipulaci, fasnatismus. A zlo se tolerovat prostě nedá. Já myslím, že ochrana před zlem je víc, než tolerance víry. 

Jak člověk může vidět něco objektivně, když si předem určí role - Západ je dobrý (protože vždy byl) a Putin je zlý (protože je přece Rus) a tolerance víry je nejvíc (protože je znakem civilizovanosti). Ne, na takové nálepky kašlu a nehodlám se jich držet. Takhle to prostě nefunguje. Vykašleme se na to. Dívejme se na to, co je teď. Co nám hrozí, jaké hodnoty jsou pro nás důležité. Co je humánní a co už ne. Je možné, aby někde umírali lidé způsoby, které jsou jak ze středověku? Fakt máme tolerovat zlo a něco, co omezuje svobodu lidí? Fakt je normální, že v Evropě umírají civilisti a je tam regulérní válka?

A ještě k té Ukrajině. Pozoruju jednání mocností a kladu si otázku - zeptal se někdo těch lidí na východě Ukrajiny? Co chtějí oni a jak se na celou věc dívají oni? To je pořád jen Porošenko se, Obama tam, Putin, Merkelová... Ale jak to vidí ti lidi, co tam žijou? Není to náhodou trošku to "mnichovanství" - o nás bez nás, s kterým máme tak zlou zkušenost? Nezapomínáme díky naší zaslepenosti na ty nejdůležitější? Přece ty lidi nemůžeme obětovat jen proto, že si chceeme vyřídit účty s Putinem. A tak to na mě celé působí a je mi z toho smutno.