jestli srovnáváte dobu před 30 lety,kdy provoz na silnici byl minimální, lidé spolu mluvili a svět nebyl tak anonymní, tak asi neděláte úplně dobře

Srovnávám dobu tak před 15ti lety. Ale samozřejmě je třeba vše přizpůsobit novým podmínkám. Chodit s dětmi jen na atrakce typu zoo, kino, aquapark není podle mě úplně dobře. Někdy je lepší s nimi chodit někam do lesa a nechat je běhat a prodírat se křovím, lézt na stromy. a to můžete i dnes:-)

Pamatuji si, že jsme celé odpoledne lítali venku, na každém plácku se kopalo do míče, hrálo na pikanou, drandilo na kolech či "motokárách" vlastnáí výroby, válčilo se z partou z jiné čtvrti ... Ale také dělali ohýnky, lezlo se na cizí ovoce, tajně kouřio ve křoví...

Kolik bylo boulí, odřenin i spálenin. A nezanechalo to žádné následky. Akorát, že mnohé to kamarádství z dětství vydrželo celý život.

Bohužel dnes většina dětí žije virtuálně a komunikuje pouze přes sociální sítě. Nejsou trochu ochuzené??????

No jo, jenže rodiče o ně mají velký strach a nenechají je jen tak běhat po venku - bohužel:-(

Mluvite mi z duse. Dite si proste obcas musi natlouct hubu, bez toho to nejde. A opravdu, dite bezici smerem ke koprivovo-ostruzinovemu housti neni duvod pro hysterickou reakci. Vlastne neni duvod pro zadnou reakci, alespon bude pro priste vedet, ze koprivy pali a ostruziny skrabou.

Můj čtyřletý syn umí skvěle přecházet rušné silnice po přechodech a v klidných ulicích pěkně přes cestu, rozhlídne se, řekne se, jestli něco jede, a jde. Jenže učte dítě pravidlům, když pak vidí, jak lidi běhají přes přechod na červenou, případně jsme taky často svědky toho, jak cyklisté na červenou odbočují vpravo, a co je nejhorší, vídáme i lidi a cyklisty chodit a jezdit mezi závorami na přejezdech, kde bliká červená. Malej nemůže pochopit, jak to ti lidé můžou dělat a vždycky na ně křičí a rozčiluje se. Často taky napomíná dospělé, kteří se okolo něj bezohledně derou třeba v obchodě "říká se S dovolením!!!!" Vysvětlete pak dítěti, proč se lidi tak chovají:) Zatím mu říkám "protože je to maminka asi nenaučila" nebo "už zapomněli, co je maminka učila". Co jinýho??? Taky si sám objednává v restauracích a nebojí se jít si sám něco koupit k pultu do večerky. Ale jsou děti, které se k tomu nedají dostrkat, jak se stydí:))

Dítě se nestydí samo od sebe, taky za to někdo nebo něco může.

Jinak vaše výchova k samostatnosti se mi opravdu líbí – to je snad ten největší dar, jaký mu můžete do života dát, protože jednoho dne se zkrátka bude muset postarat sám o sebe.

Venku není méně dětí...

Je, (ne)vidim to vsude. A hlavne okolo sebe vidim, jak se vsichni o ty svy ratolesti teteli, furt je hlidaj a furt je resi, misto aby je taky nechali neco udelat sami a nebo je nechali, at si ten svet chvili ridi po svym, i kdyz je to treba blbe.

Pod svou fotkou máte napsáno, že nerada škatulkujte - a přitom ve svém článku všechny rodiče házíte hromadně do jedné krabice s nápisem - "blbci"...

Nemyslím si, že rodiče jsou blbci:-) Tak jste to přečetl vy. Jen si myslím, že by se rodiče nemuseli v zájmu dítěte tolik bát a dát mu tak více prostoru pro vlastní zkoušení, zkoumání a trošku dobrodružství:-)

jen jste nějak zapomněla na internet, a myslím, že otcové si taky můžou s ratolestmi vyrazit kdykoliv

Je to týden, co byla nalezena zavražděná devítiletá holčička. Fakt jste si nemohla vybrat lepší chvilku pro podobné slinty. Mimochodem, její vrah byl na svobodě jen díky amnestii jednoho šmejda.

Az na tu amnestii s Vami souhlasim. Amnestie s tim vubec nesouhasim

Hezký body, mám  v plánu se jich držet, ale malýmu je teprve 5 týdnů, uvidíme jak mi to půjde až to bude aktuální 

Ano pamatuji se jak jsem byla na horách. Vylo málo dětí na pravidelný jarní lyžařský kurz a tak jsem mohla jet i když už jsem věkově nezapadala. Byly jsem tam 4. Všechny jsme na ten kurz každý rok jezdily. Bylo to moc fajn. Je kus mého šťastného dětství.

Jeden z vedoucích tam měl syna. Bylo mu asi 5 - 6 let. Krásně jezdil a moc si to užíval. A jeho táta stál nahoře na svahu sledoval syna jak jede dolů a říkal jestli do večera neupadne, podrazím mu nohy. Udiveně jsme se po něm podívali. A on pokračoval - musí si nabít, aby získal respekt. Abych vás uklidnila, chlapec upadl sám - udělal chybu, byly tam ledové plotny a on na ní zahranil a nečekal, že led se chová jinak než sníh. Nic vážného se mu nestalo. Jen upadl a je fakt, že pak jezdil opatrněji, více sledoval kam jede a co se děje okolo něj.

Kolikrát si na sjezdovce říkám, když mě ohrozí nějaký frajer, tobě chlapče nikdo nepodrazil nohy, když jsi se učil jezdit.

Ano ty pády, odřeniny, chyby nás učí být lepší, dávat pozor na sebe, ale i na druhé.

Pardon na horách bylo ne vylo ony ty písmenka jsou vedle sebe a když mám ten text v hlavě, vidím tam to správné písmenko a ne, že jsem tam napsala špatné. Proto jsem měla špatné známky z diktátů a později při psaní na stroji..