Vnitřní svoboda není samozřejmost

O svobodě se mluví často. O svobodě cestovat, mluvit, rozhodovat se. Ale existuje ještě jiný druh svobody, který je méně viditelný a přitom zásadní – svoboda vnitřní.

Schopnost nenechat se ovládat strachem, očekáváním druhých nebo vlastními návyky.Mnoho lidí má pocit, že svoboda souvisí s množstvím možností. Čím více možností, tím větší svoboda. Ve skutečnosti ale množství možností často vede jen k většímu tlaku. K neustálému srovnávání, pochybnostem a strachu, že jsme si vybrali špatně.Vnitřní svoboda nezačíná tím, že si můžeme vybrat cokoliv. Začíná tím, že si uvědomíme, čemu říkáme automaticky ano. Čemu podléháme bez přemýšlení. Jaké vzorce chování opakujeme jen proto, že jsou známé a bezpečné.Člověk může žít ve svobodné společnosti a přesto být vnitřně svázaný. Potřebou uznání. Neustálým hodnocením sebe sama očima druhých. Strachem z odmítnutí nebo z toho, že nezapadne. Tyto neviditelné okovy jsou často silnější než jakékoliv vnější omezení.Skutečná vnitřní svoboda přichází ve chvíli, kdy si dovolíme žít v souladu sami se sebou – i za cenu nepochopení. Nejde o rebelii ani o vzdor. Jde o tiché, dospělé rozhodnutí převzít odpovědnost za své myšlení. Protože právě tam svoboda skutečně začíná.