Verš o Kutné Hoře

Na Kutné Hoře, městě starobylém,  kde stříbro v srdci jeho tajemně kmitá,  historie hluboká, jak temná noc,  pověsti staré, co nikdy nezhasnou v nás.

Zlatá brána do minulosti otevřená, 
katedrála svaté Barbory, skvostná a zářící, 
světlo klenuté chóry jak hvězdná obloha, 
kde minulost se v tajemství zlatě leskne, nezhasíná.

V kutnohorských uličkách kamenných, 
domky v úzkých zákoutích se tisknou těsně, 
středověký dech jak víno v sudu červeném, 
známe, milujeme a pamatujeme, jak krásné.

A v tu noc, kdy mnich Dominik o stříbro zakopl, 
vinicí pěstovali révu, co v srdci klidně spí, 
Kutná Hora, v tvém klíně historie tkví, 
jak píseň staletí, co srdce nám vždy rozpálí.

Tak otevřeme knihu tajemství, na Kutné Hoře, 
kde minulost je stále v síle, královna měst, 
kam slunce vždycky září, 
a v srdcích lidí historie Kutné Hory nesmírně krásně zní.