Suchý únor: Národní experiment, při kterém zjistíme, že voda nemá koule

Zase je to tady. Únor. Měsíc, který má tak málo dní, že by si člověk myslel, že ho nechají na pokoji. Ale ne. Právě únor ...

Právě únor si někdo vybral jako ideální čas k morálnímu vzepětí, očistě duše a kolektivnímu rozhodnutí, že alkohol je zlo. A tak vznikl Suchý únor – období, kdy se část národa hrdě vzdá piva, vína i něčeho tvrdšího, a zbytek národa nechápe, čím si to ten únor zasloužil.

Nejde přitom o to nepít. To se občas stane i omylem. Jde o to nepít záměrně, veřejně a s pocitem, že tím zachraňujeme nejen vlastní játra, ale i svět. Suchý únor není měsíc. Je to postoj. Je to pohled na půllitr plný vody a snaha přesvědčit se, že „to je vlastně fajn“.

Jenže pojďme si říct pravdu. Tím, že v únoru nevypijeme pivo, nepřicházíme jen o alkohol. Přicházíme o vitamín B, základní stavební kámen české pohody. Ano, odborníci tvrdí, že vitamín B lze získat i z jiných zdrojů. Ale odborníci nikdy nestáli v pátek večer v hospodě, když se řeší život, vesmír a penalta z roku 2004. Pivo není jen nápoj. Pivo je multivitamin s pěnou.

S nepřítomností alkoholu mizí i odvaha. Najednou se lidé bojí říct, co si myslí. Nikdo už není génius na politiku, nikdo neví, jak by se to mělo dělat správně, nikdo nemá jasno v tom, proč je všechno špatně, ale on by to zvládl líp. Suchý únor nás připravuje o ten krásný stav, kdy máme po dvou pivech jasno úplně ve všem a po čtyřech už bychom klidně řídili stát.

A pak je tu tvrdý alkohol. Ten démonizovaný, nepochopený, zatracovaný. Přitom má jednu obrovskou výhodu – umí svět zjednodušit. Najednou neřešíme hypotéku, inflaci, pracovní schůzky ani smysl existence. Všechno je tak nějak měkčí, vzdálenější a snesitelnější. Bez alkoholu jsme nuceni čelit realitě střízliví. A ruku na srdce – to je odvaha, na kterou ne každý má.

Víno je kapitola sama pro sebe. Víno z nás dělá lepší lidi. Kulturnější, hlubší, zajímavější. Se sklenkou vína najednou mluvíme o tónech rybízu, dřeva a slunce. Bez vína jsme jen lidé, kteří pijí vodu a mlčí. Suchý únor nás okrádá o iluzi, že máme vytříbený vkus, i když jsme si víno koupili ve slevě.

Ale největší ztráta Suchého února přichází až ke konci měsíce. Když si lidé uvědomí, že mají víc peněz. A to je nebezpečné. Protože co s nimi? Začnou spořit. Investovat. Kupovat si kvalitní věci. Někdo si dokonce zaplatí dovolenou. A to už je hodně blízko dospělosti.

Ti, co nepijí celý rok, jsou pak úplně jiná liga. Jsou odpočatější, zdravější, klidnější. A hlavně – podezřele spokojení. Mají energii, čas i peníze. A to je důkaz, že abstinence evidentně funguje. Což je na celé věci asi to nejvíc frustrující.

A teď vážně. Tenhle text není výzva k pití. Není to obhajoba alkoholu. Je to jen ironické připomenutí, jak absurdně dokážeme ospravedlnit své zvyky a jak legračně se tváříme, když nám je někdo na chvíli vezme. Suchý únor není nepřítel. Je to zrcadlo. A někomu se prostě nelíbí, co v něm vidí.

A tak si dejte v únoru vodu, čaj nebo minerálku. Usmívejte se. Buďte zdraví. A hlavně klidní. Březen je totiž hned za rohem. A ten už je zase mokrý tak akorát.