Od skla, přes malování až k šatům, to je Blanka Matragi, shrňme stručně vývoj světové návrhářky. Jsem rodačka ze Světlé nad Sázavou, kde jsem se nejprve vyučila brusičkou skla. Sklářské znalosti a dovednosti jsem si následně prohloubila při studiu na Umělecko-průmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Po maturitě jsem se vrhla na obor výtvarnictví na Vysoké škole v Praze, kde jsem získala titul akademická malířka.
Z vysočiny do Libanonu, jak jste si zvykla na jinou kulturu?
Adaptovala jsem se velmi rychle – ostatně jako vždy, všude a ve všem! Jdu bezhlavě proti proudu a pouštím se do veškerých výzev s obrovskou vervou a houževnatostí. Oporou mi tehdy byl samozřejmě můj manžel Makram. Libanon mi díky tomu dal empatii, toleranci vůči druhým a užívání si daného okamžiku.
Jak se ženě s tak silným uměleckým cítěním žije v běžném světě?
I když mám občas pocit, že žiju naprosto mimo realitu, vždy se stane nějaká událost, která mě přesvědčí, že tomu tak není. Neustále se setkávám s mnoha různými lidmi od těch nejobyčejnější až po ty nejbohatší a nejúspěšnější, ale přitom vždy zjistím, že ať máte majetku, kolik chcete, a vzdělání základní či špičkové, všichni jsme v podstatě stejní. Když jsem ještě za dob svých studií na VŠUP jednou přijela domů k rodičům, ošmirglovala jsem starý lak ze židlí s tím, že je při příští návštěvě namořím a dám jim tak vintage look. Když jsem se za týden vrátila, židle už byly nalakované, a to tím nejsilnějším lakem, čímž tatínek mou ideu o vintage looku zcela pohřbil. Měla jsem se proto zlobit, že mi zkazil mou estetickou vizi? Vždyť jsme se jen „minuli“ – oba jsme chtěli něčím pomoct a vzniklo z toho něco zcela neočekávaného. A o tom to je. Člověk si může vysnít úžasné plány, ale nakonec vždy stejně bude konfrontován s realitou. A já na tom nevidím nic negativního – naopak mě to inspiruje a posouvá dál.
Co vás žene kupředu?
Komunikace s lidmi. Baví mě poslouchat jejich reakce na mou tvorbu, co si o ní myslí a co v nich vyvolává za pocity. Mnozí mi píšou e-maily, že jim změnila život, že jim dala nutnou sílu, aby znovu začali, případně realizovali svůj tajný sen. To není jen o tom, že se princezně rozzáří oči nad drahými šaty. Inspiruje mě i krátká poznámka v návštěvní knize na výstavě, zmínka o tom, jak si někdo koupil mou knihu, a ta pak kolovala po celé rodině, protože se natolik zalíbila. Každé tvoření je trápení. Ale tohle je pro mě ta největší možná satisfakce, jakou si dovedu představit.
V Praze jste otevřela svůj butik který prezentuje značku Matragi. Jsou vaše modely dostupné české ženě?
Má filozofie byla od začátku jasná – když ke mně do butiku přijde žena, musí mít možnost se zde obléknout takříkajíc od hlavy až k patě. Sama nesnáším, když musím oběhnout několik různých obchodů, abych zkompletovala jeden outfit. Na to nemám čas, vše chci mít pěkně pohromadě na jednom místě! Proto v mé kolekci najdete tuniky, topy, mikiny, přehozy, kalhoty, legíny, večerní šaty, ale též doplňky jako boty, kabelky, šátky a šperky. Abych vyšla co nejvíce vstříc zákaznicím, navrhla jsem oděvy ve třech základních barvách – zelené, oranžové a modré. Každá žena si tak může vybrat, ať už preferuje teplé či studené barvy. A když nedá dopustit na černo-bílou kombinaci, může si vybrat ze široké nabídky oděvů a doplňků potištěných vzory inspirovanými op artem v těchto dvou nadčasových barvách.
Děkuji za rozhovor – Pavel Hrejsemnou
