Andrea Kalivodová - sólistka Národního divadla v Praze

Z Kroměříže do Prahy a velkého světa. Andreo, kdy jste si uvědomila, že zpěv je to co vás baví? To bylo velmi brzo, už v raném věku. Jako malá holka jsem si často a ráda zpívala a chtěla jsem se stát zpěvačkou. Postupně jsem si s pomocí rodičů začala plnit svůj sen, a i když ta cesta byla složitá a těžká, nakonec se mi to podařilo. Přání té malé holky se naplnilo. Věřím, že když si člověk něco přeje a také pro to něco dělá, že svého cíle dříve či později i dojde.

Jste již 12 roků sólistkou Národního divadla v Praze, co se vám povedlo?

Vždy mám radost a dobrý pocit z představení, které se v plné hlasové dispozici povede, kde je vše, jak má být, funguje souhra všech účinkujících a vznikne kompaktní celek, který má co dát divákům. Pokud jde o můj vztah k jednotlivým rolím, tak mám samozřejmě ráda Carmen, ale miluji i Dvořákovu Rusalku a svou roli Ježibaby, Verdiho Fenenu z Nabucca nebo Maddalenu z Rigoletta, zpívám je velmi ráda.

Váš hlas Vás provedl řadou světových měst, kde jste se cítila nejlépe?

Vždy jsem se cítila nejlépe tam, kde jsem navázala ten krásný „rozhovor“ s publikem, to se nedá vytrhnout z kontextu. Jsem ráda, když se někde cítím jako doma a zpívám pro plný sál. Velice si také vážím vzdělaného publika. Když jsem měla úspěch ve Vídni nebo v Monte Carlu, kde jsem se setkala právě s takovým vzdělaným a spontánním publikem, bylo to pro mne veliké ocenění.

Je rozdíl mezi vašimi fanoušky u nás a venku?

Žádný rozdíl nevnímám, není. Jsem moc ráda, když dostanu mail ze zahraničí, ale stejně tak mě těší maily od příznivců z naší republiky. Snažím se sama na všechny dopisy poctivě odpovídat, i když to není vždy tak jednoduché.

Jak jde dohromady výchova syna a cestování?

Snažím se Adrianečka vést k tomu, že když zpívám, je s tatínkem nebo s chůvou. A i když je se mnou, nevznikají žádné problémy, protože náš syn je pohodové a operativní dítě. Ani cestování mu nevadí, naopak je rád. Jakmile ho dáme do auta, vše sleduje nebo spinká, je hodný, zlatý, moc nám tím pomáhá.

V minulosti vás trápilo zdraví, už je vše jak má být?

Naprosto, všechno je, jak má být, i proto si to vše nyní velice užívám.

Jaký je denní rozvrh operního zpěváka?

Nejdůležitější je spánek, aby se operní zpěvák vyspal do růžova. Pro mě, jako manželku a mámu od dítěte, je důležité se v klidu nasnídat, připravit nějakou dobrou snídani pro manžela a prcka, prostě věnovat i těm svým mužům náležitou péči. Myslela jsem, že když budu mít dítě, že se nebudu moct plně soustředit na představení, ale není to tak. Naopak. Člověk se soustředí na to důležité, pozornost a koncentrace jsou ještě lepší. Režim před představením mám normální, po obědě se soustředím na roli, pustím si ji, odpočinu si a pak jedu do divadla, kde se pečlivě rozezpívám, obléknu kostým a nastupuji na scénu.

Máte čas na zábavu? Kdy jste byla někde za kulturou (kino, divadlo), nebo si zahrát třeba bowling?

Jistě, pro mě je největší zábava a potěšení chodit do divadla na kolegy. Potěší mě, když se jim povede nějaké hezké představení, ať už v opeře nebo v činohře, to mám moc ráda. Ráda chodím i do kina. A co úplně miluju, to jsou procházky na čerstvém vzduchu!

Když máte čas sama na sebe, jak si užíváte života?

Mám velmi ráda přírodu, takže si skutečně užívám procházky po lese, ráda si také zajdu do sauny, na masáž, do wellness…

Jaké jsou vaše dlouhodobé plány?

Určitě bych si chtěla užívat ve zdraví svojí rodiny, to je pro mne to nejdůležitější. Velice se těším na Adriánkův vývoj, na všechny ty okamžiky, kdy budu moci sledovat, jak poroste.

Kam se na vás můžeme podívat?

V současné chvíli jsem se už vrátila jako Carmen na jeviště Státní opery. Diváci mě tam mohou vidět také v Rusalce jako Ježibabu, v Národním divadle jsem měla nedávno premiéru v opeře Boris Godunov, v Hudebním divadle Karlín vystupuji v operetě Polská krev a samozřejmě se stále věnuji i koncertní činnosti.

Děkuji za rozhovor Pavel Hrejsemnou Fotografie od: Martina Bučka, Lenky Hatašové a Jakuba Ludvíka