Svatořečení Jiřiny Švorcové

… proběhlo v posledních dnech na blogu iDnes. Podle většiny příspěvků do hereckého nebíčka odešel vzor ctnosti, vytrvalosti ve víře a obětavosti k bližním. No to žasnu!

Všimněte si zárodku svatozáře kolem hlavy nové české světice.

Vrátil jsem se v neděli odpoledne, otevřel milovaný iDnes.blog, cože tu kolegové přes víkend stačili vytvořit: A aj! Zrodila se nám tu nová světice! Úmrtí Jiřiny Švorcové, komunistky až za hrob a v druhém plánu vcelku průměrné herečky, způsobilo v mnohých českých myslích podobný převrat jako druhdy smrt Lady Diany v zemi vlažného piva.

Jako hlavní argument zaznělo, že "nikdy nikomu neublížila", o čemž se v případě velmi aktivní a angažované komunistky dá s úspěchem pochybovat – nicméně i kdyby to nakrásně byla pravda, je to nějak divně formulovaná zásluha. Neubližovat je snad normální, ne? Jinak Jiřina Švorcová možná nikoho nezastřelila, nezavřela do sklepa nebo mu nelila na hlavu horké olovo, ale to ještě neznamená, že tahle žába na prameni sedící v ÚV KSČ a předsedající Svazu čsl. dramatických umělců "nikomu neublížila".

Druhý pilíř svatosti Jiřiny Švorcové je pak její věrnost ideám komunismu. Jakože po Listopadu nepřevrátila. To má být zásluha, že někdo zůstane věrným členem organizace, která má na svědomí více prolité krve než holešovická jatka, že je někdo do posledního dechu věrný agresivní ideologii založené na mezitřídní nenávisti? Zajímalo by mě, jak moc Němci slaví věrné nacisty, protože to je zcela totéž.

Ano, překabátníci nejsou nikomu sympatičtí. Ale adorovat do smrti zločince a šířit lži, to taky není nic extra. V jednom z posledních rozhovorů rádoby laskavě, ve skutečnosti pěkně jedovatě (slovy typu "ale holčičko, co mi to říkáte…") školila dnes už nestárnoucí Jiřina Švorcová mladou redaktorku, že v sedmdesátých letech bylo všechno přesně tak, jako v Ženě za pultem. Tohle by mohlo i slabším myslím naznačit, že něco nebylo s paní Jiřkou docela v pořádku – o lžích daleko důležitějších, které se týkaly celého režimu a jeho "nepřátel" už pomlčím, protože co jsem si tak všiml, řadě lidí a "kolegů blogerů" prostě popravy, posílání do uranových dolů, fízlování, estébácká šikana a další vymoženosti komunismu, jehož náruživou hlasatelkou zvěčněná byla, přijdou vlastně jakože v pohodě.

Škoda, že komunisti nevěří na Nebe. Nicméně jistě svůj světonázor přehodnotí, hned jak Matka Jiřina začne působit zázraky. Věřím, že to bude brzy, přeci by nezklamala ty zástupy komentátorů a blogerů, kteří se v slzách celí rozplývají a vyznávají se, tlukouce se v prsa, ze svého nehynoucího obdivu k Té, jež vytrvala.

Kdyby se náhodou zázraky v podobě chromých odhazujících berle, slepých odhánějících vodící psy a hluchých najednou houfně skupujících lístky na koncert Míši Davida ne a ne dostavit, nezoufejte, soudruzi! Copak není každý díl Ženy za pultem takovým malým zázrakem?

Pro mne však zůstane větší otázkou, kde se tohle v lidech bere.