Vrchol společenské sezóny u nás v Zadním Hovězí konečně nastal. Prostory Kulturního domu ovládly večerní róby místní honorace, přijely sereblity až z Okresu, Božka Krejčová si přivedla novýho šamstra a o rozruch se postarala hvězda zdejšího ochotnického divadla Žárská, která se dostavila už poněkud společensky... tak nějak na plech.
Už od časného odpoledne vyhrávala v Kulturním domě Zadní Hovězí řízná dechovka. Pódium zazářilo vietnamskými lampióny a co jen trošku šlo, ověnčeno bylo barevnými papírovými řetězy, které poslední měsíc lepily děti ze zdejší ZŠ o výtvarce. Tento náročný zásah strpí neonormalizační interiér budovy pouze jednou za rok - právě při tradičním Plesu v Kulturáku.
Jako vždy nesměly chybět politické špičky. Výraznou postavou byla zejména pětapadesátiletá tajemnice bytového odboru až z Okresu Božka Krejčová, která se pochlubila svým novým kolouchem - o pět let mladším Tondou, kterému ovšem zjevně nesvědčila nezvyklá pozornost médií a uchyloval se snad až příliš často k výčepu. Možná i proto, že se při své společenské premiéře dopustil malého módního faux-pas, když si k šusťákové kombinéze namísto předepsané kšiltovky s třema pruhama nasadil na hlavu zmijovku, takže byl k nerozeznání od hostinského Jarouše. Nechyběla ovšem ani bohatá tombola...
No nic. Dnes jsem si chtěl jenom přiložit svoji trošku do mlýna po té, co jsem byl ohromen množstvím titulků o Plesu v Opeře. Nejdřív jsem myslel, že se jednalo o tu klasickou vídeňskou, ale když jsem začal spatřovat na obrázcích osobnosti tak závratného společenského významu, jako např. Gábinu Partyšovou, Darinku Rollinsovou a několik rychlokvašených takypolitiků, došlo mi, že jsem se stal svědkem něčeho mimořádného - v Praze.
Mívám z tohohle českého opičení divný pocit. Na jednu stranu rozpačitost, na druhou stranu bujaré veselí, každopádně pocit nemístnosti. To nemyslím tak, že by si ten náš společenský výkvět nemohl udělat nějaký mejdlo. Coby ne - když můžou mít svůj bál řezníci, hasiči, doktoři, maturanti i myslivci, proč by se nemohli rozšoupnout polozapomenutí herci, odkvétající skandalistky a novopečená politická "smetánka". Ti všichni se také občas chtějí najíst, trsnout si, pochlubit se s novými partnerskými úlovky, pořídit si pořádnou opici a (víceméně dobrovolně) si trhnout nějakou drobnou ostudu, aby se o nich zase jednou po čase psalo.
Jenomže říkat tomu Ples v Opeře - po vzoru toho vídeňského - je trapárna. Připomíná mi to taková ta kdysi populární cirkusová vystoupení: V pozlaceném vozejčku, taženém čtyřmi pudlíky v čabrakách a barevných postrojích, přijedou kocour ve fráčku a kočka v bílých šatičkách, jež potom oddá a do manželství jim požehná medvěd (bude dělat sepnutýma předníma packama nahoru a dolu, aby to vypadalo). Jako lidová taškařice dobrý, ty hadříky taky jistě stály majlant, ale skutečná svatební sláva do toho má asi tak daleko, jako - Wiener Opernball do tý pražský tancovačky.
Kromě toho je třeba brát v úvahu další aspekt: že totiž TOHLE!, co se na "Plesu v Opeře" :) schází, má být jako společenský výkvět. "Politická reprezentace" - parta z Magistrátu, lidé ve skutečnosti jemní a uhlazení jako fekálvůz, kterým se ovšem podařilo nabrat si z "veřejného" dost na to, aby se za to dal koupit smoking a lístky do tomboly; potom takové ty dámy, u nichž nevíte, jak je vlastně titulovat, protože první dva roky veřejného působení se jim říkalo "zpěvačky" (to když zrovna zahřívaly pelech nějakému hudebnímu producentovi), pak pár let "herečky" (totéž, ovšem za "hudební" dosaď "filmový)", až nakonec pro tuto sortu "umělkyň" našla tápající čeština termín "celebrita". TO je prosím ta smetánka, která se sešla u příležitosti "vrcholu společenské sezóny".
To jsme teda fakt ubohá společnost. Nepochybuju, že si tam šli zatancovat i slušní lidi, ale o těch se v novinách nepíše, takže role společenského výkvětu se musí ujmout existence, které ještě předloni zvládly nedělní menu poobvědvat celé hliníkovou lžicí a z plesu si odnesly zbylé chlebíčky v kabelce (nejsem si jist, ale mám dojem, že třeba Šárka Grossová, legenda české noblesní society, se se svým slavným padělkem Vuittonky nebo Gucciho kousku (už nevim) blýskla právě na jednom z dřívějších ročníků vznešeného plesu). Prostě z ostudy kabát, a nefalšovanej.
Ale co, hlavně že ten cirkus má jméno skoro Světového Lesku. Takhle se na to musí. Až k nám do Zadního Hovězí přijedou střelnice, labutě, malej a velkej řetízkáč a autodrom, přitlučeme před ně ceduli "Prater", a taky budem od Vídně k nerozeznání. Hostinský Jarda přepíše jídelák a namísto buřtguláše bude podávat "ragoût de sacisses", aby se i ti frajírci z Okresu museli nejdřív přeptat, co to vlastně je. Místním sereblitám (jako třeba tý bábě, co do obecního rozhlasu předčítá zprávy o tom, že se ten a ten významný spoluobčan dožil významného jubilea a že k nám přijede výkup králičích kožek) najdeme povinně nový milence, aby bylo o čem psát, a starostu donutíme vybílit obecní kasu, aby si koupil nový polobotky do špičky a ke starý fábii značku s 007 na konci.
Kampak na nás nějaká Vídeň!
