Komu vadí politická korektnost? A proč? - tak se ptá ve svém článku politolog Jiří Pehe. Tak mu pojďme odpovědět několika příklady, které snad pochopí.
Politolog Pehe, mistr zásahů mimo terč, se opět projevil jako znalec: Ve svém článku "Komu vadí politická korektnost?" prokázal, že buď vůbec neví, o čem je řeč, nebo že záměrně dělá z oponentů blbce.
Rozhodl se totiž omezit problém politické korektnosti pouze na problém slovíčkaření. Čemu pomůžete, když budete nadále říkat negr namísto politicky korektního Afroameričan? Co by bojovníci proti politické korektnosti vymysleli tak světoborného, kdyby mohli říkat svoje urážky namísto nové korektní terminologie? Takto se ptá.
Dobře, pojďme dát panu Pehe pár příkladů toho, proč je politická korektnost dobrá leda tak pro něj, zatímco myslící člověk se bez ní rád obejde. Ono to totiž není jen o slovíčkách.
Případ první - Vraždy v Midsomeru.
Pan Pehe samozřejmě, stejně jako všichni ostatní, dobře ví, že ani v případě politické korektnosti nejde jen o termíny, ale o činy. Nedávno kvůli ní například vyhodili producenta oblíbeného detektivního seriálu Vraždy v Midsomeru. Každý detektivkář je zná. Odehrávají se ve fiktivním hrabství, u nějž člověka překvapí, že je v něm vůbec ještě někdo na živu: V každém díle padne rukou vraha tak minimálně pět šest lidí, a že to bylo už nějakých dílů!
Nedávno se (dnes už bývalý) producent seriálu vyjádřil v rozhovoru, že Midsomer má zůstat typicky anglickým venkovem, a to by se změnilo, kdyby musel do příběhů zamontovat příslušníky etnických menšin (kteří navíc žijí hlavně ve velkých městech a na jejich předměstích). "Prostě tam nemáme etnické menšiny, protože pak by to nebyla anglická vesnice. Prostě by to nefungovalo," pravil producent True-May - a letěl. Měl samozřejmě pravdu, nicméně vaz mu srazila politická korektnost.
(Podobně probíhá/neprobíhá diskuse o tom, jestli je normální, aby jednoho z vikingských bohů v novém filmu na toto téma hrál černoch. Má to asi takovou logiku, jako kdyby Martina Luthera Kinga v životopisném filmu hrál blonďák, ale nesmí se to říkat.)
Případ druhý - policista
V souvislosti se zavedením (podle mě zbytečného) antidiskriminačního zákona jsem jednou navštívil seminář jednoho z jeho tvůrců. Řeč byla o zajímavém případu.
V jednom americkém městě přišla žaloba na místní policejní organizaci, protože diskriminuje černochy a nechce je přijmout do svých řad. Ukázalo se proč: Nebyli schopni kvůli nízké úrovni angličtiny a špatným vyjadřovacím schopnostem obstát v testech.
Strhl se povyk: V afroamerických komunitách v dané oblasti se často mluví vzhledem k různým okolnostem, mj. nízkému vzdělání, zjednodušenou angličtinou s výrazně redukovanou slovní zásobou a prostší gramatikou. Za to příslušníci dané komunity nemohou a proto se jedná o diskriminaci, když je nechtějí policisté přijmout do svých řad.
Soud tehdy dospěl k závěru, že to s tou angličtinou pravda je a opravdu za to ti lidé nemohou, ale na druhou stranu je zcela nezbytné, aby se policista domluvil se svým okolím a zvládl vyplnit hlášení. A že se tedy diskriminace nekonala. Tehdy zvítězil zdravý rozum, zatímco politická korektnost by z daného místa jistě učinila příjemnější místo pro život...
Případ třetí - Huckleberry Finn
Možná si vzpomenete na jeden díl populárního seriálu Simpsonovi: Děti se v něm ujmou vlády nad školou, zneškodní ředitele, rabují a plení, likvidují veškeré písemnosti, a když se chystají spálit objemný fascikl, vykřikne spoutaný ředitel Skinner: "Huckleberryho Finna ne, toho jsem cenzuroval celé dny!"
A není to vtip. Huckleberry Finn je v současné době psanec v hledáčku milovníků politické korektnosti. Je totiž sakra nekorektní. V dětském věku kouří, občas si cucne lihoviny, černochům říká "negři" ("N-word" v terminologii korektních cenzorů: Pehe by zaplesal) a ač má dobré srdce (finální pasáže, kde spolu s Tomem Sawyerem připravuje útěk jednoho uvězněného černocha, patří podle mě k tomu nevtipnějšímu, co kdo kdy napsal), pořád k nim přistupuje jako k majetku bílých. A navíc posiluje genderové stereotypy (pokud si vzpomenete na okamžik, kdy je odhalen jeho příležitostný dívčí převlek). Prostě odepsanej na všech frontách.
Co na tom, že jde o retro vyprávění z amerického Jihu v době před občanskou válkou, takže všechno tohle k němu patří a pro nás to má naopak ohromnou dokumentární hodnotu. Co na tom, že i sám Twain na tomto příběhu demonstruje - jenomže nenásilně a nevtíravě - pitomost a nespravedlnost otrokářského režimu. Co na tom, že je to jedno z nejlepších děl světové literatury. Je to celé holt nekorektní.
Začaly tedy vycházet cenzurované verze. Originál se čím dál častěji řadí mezi "libri prohibiti" a četl jsem nějakou metodiku k výuce, podle níž by měli Hucka Finna číst jenom vzdělaní studenti v pokročilejších ročnících na středních školách. Takže kdo máte tuhle knížku rádi tak, jako já (těším se vždycky na léto, až si ji zase celou přečtu na chatě, je to pro mě takový symbol pohodičky, asi jak tam tak pěkně plyne řeka), honem nakupte pár necenzurovaných výtisků do foroty, aby zbylo na vaše děti. Co nevidět možná i k nám dorazí korektní cenzoři se svou černou tuší, pěkně nám všecko v knížce začerní a věnují nám vlastní, novou, korektní a nemastnou neslanou verzi pro blbce.
Zkrátka a dobře, ať si pan Pehe svoji politickou korektnost nacpe třeba - za klobouk. Nám, kteří rádi mluvíme lidskou řečí namísto pomateného newspeaku a kteří vidíme společnost očima zaběhnutých hodnot, nikoli sociálního inženýrství, politická korektnost vadí. Myslících lidí není důstojná.
