tak jsem přemýšlela, od kdy jsem začala oceňvat měkké dárky. hm. myslím, že už ve školce - babička mi sehnala příšerné umělohmotné červené kozačky jak pro dědu Mráze z druhé ruky a já byla šťastná. to jsem nějak podlehla masové psychóze a toužila po nich přímo bolavě. nevím, možná se z toho vyvinula psychóza jakási, neb na rudé botky jsem zatížena dodnes, teď však již alespoň kožené.

Krasny blog, cetla jsem jednim dechem a zrejme nas je vice s podobnymi zazitky. Knihy byly vzdy vitany,  velka krabice pod stromeckem, kdyz mi bylo 16 a po rozbaleni pricinou nesmirneho smutku, pravych slzi a otazku mamince: PROC?  Dostala jsem asi 30 metru damasku na povleceni posteli. Nikdy v zivote predtim ani potom, jsem  nebyla tak zklamana.

Ale faktem je, ze jsem tatovi take davala penu na holeni a kravaty.

Do vybavy? Dokazu si predstavit to zklamani...

Copak kluci, těm stačilo, že to nekouše, ale holky? A v pubertě? Pro ty byla přítomnost měkkejšů pod stromkem tak od páté třídy jasnou katastrofou  

Blog senzační  

NadheraRodice obdarovani Barbusem a Fa, co proboha vic si prat a proc nemohou tez ocenit nase prani?  U nas teda byl Charlie, ne Fa.  Kousave svetry od hodnych pribuznych tez pamatuji, a navic byly vetsinou desive barevne, jako by dotycne pletarky nemely dost klubicek jedne barvy, tak se vyradily. Bylo to klasicke barevne, kousave, zoufale made in doma. Kupodivu dnes mnohe maticky pletou podobne hruzy, pletene cepicky atd. a nekter vypadaji presne jako v 80.letech. Clovek by si rekl, dneska se to nevyplati, ale je to pry bavi. Ja a rucni prace se neshodneme, takze kupuji, a jsem vinna, davam mekke darky. Tento rok se budu snazit polepsit

Jé, to bylo milé Btw ... máte mail;.)

Rodiče mají dvě děti - jednoho pesimistu a druhého velkého optimistu. Na vánoce chtějí rodiče děti vyzkoušet. Pesimistovi vykoupí obchod s hračkami a optimistovi dovezou do pokoje kopu koňského hnoje. Zazvoní na zvonec a děti běží do pokoje podívat se na dárky. Z pokoje pesimisty se ozývá pláč: "Tolik dárků, všichni mi budou závidět, hračky se budou kazit a tolik baterek do nich." Z pokoje optimisty se ozývá jásavý smích. Když přijdou do pokoje, optimista se přehrabuje v hnoji a říká: "Tolik hnoje, to tu musí být někde koník!

P.S. Já jsem byl taky většinou za optimistu.

ježíš, to je strašný... ruply by mi nervy a šla bych shánět jako matka koníka...

Když mě ve svých 7 letech sprdnul synovec slovy: Teto, oblečení není dárek,když jsem mu z dovolené dovezla apartní triko, pochopila jsem, že zvlášť chalpečci to mají jinak

Já měkké dárky mohla, tedy jak které. Jedna kamarádka má tencenci mě stále nějakým klůckem obdarovávat, bohužel se velmi často netrefí do vkusu. Marně jí léta říkám, že svetry se nepijou, že láhví nic nezkazí, nedá si říct, takže klůcek končí v balíku na charitu. Třeba někdo další z něj opravu bude mít radost.

Svetry se nepijou 

Moc hezky napsané

Jako dnes si pamatuju, jak moje tehdy třináctiletá sestra dostala od tatínka hnusný baret se šálou ve fosforově zelené barvě, na baretu byla "roztomilá" keramická housenka coby ozdoba. Je třeba říct, že byla velmi statečná, usmívala se přes zaťaté zuby a dokonce i pochválila  to byl pořádný úlet, který vstoupil do legend naší rodiny. Jo, jo, měkké dárky...

Měkké dárky  pěknej článek!

Sama už si moc nevybavím, co mi kdy udělalo radost, ale přesně si vybavuju, co jsem dávala mamince a babičce já: Babička obdržela každé vánoce výroční gramodesku Káji Gotta a mýdlo s vůní zeleného jablka. Mamince jsem každoročně vyráběla za pomoci nití a dětských korálků "plesovou" bižuterii, kterou si opravdu na plesy brala, jen mi po letech přiznala, že si ji vždycky hned před barákem sundala a nahradila profi výrobky  jéé, vy jste mi udělal hezký vzpomínky... 

Jaj! Mýdlo s vůní zeleného jablka! To jsou dneska záblesky! Taky ho vidím! A březový šampón v hranaté skleničce s rýhovaným uzávěrem! Jímá mě sentiment...