O Heydrichově zámku a Jaklově můstku

Dnes krátká úvaha o tom, že obětí (i strůjcem) oblíbené české zábavy "Jedna pani povidala" se mohou stát i ti nejlepší z nás.

Kelišová, prototyp české drbny, by si dnes mnula ruce.

Bouři na hladině domácího rybníčku minulý týden vyvolala poněkud zmatená zpráva o tom, že Heider Heydrich, syn bývalého říšského protektora neblahé paměti Reinharda Heydricha, hodlá sehnat peníze (nebo aspoň pomoci je sehnat např. z prostředků EU) na opravu zámku v Panenských Břežanech, kde za války coby dítko pobýval. Celá "událost" poskytuje zajímavý materiál ke studiu práce s informacemi u nás.
Chápu, že jméno Heydrich asi nikoho nenechá chladným, nesmírně mě ovšem zaujal ten cirkus, který tahle zpráva přinesla. Nikdo široko daleko nevěděl vůbec, ale vůbec nic bližšího, a už byli všichni strašně chytří, hodnotili, zvažovali, mudrovali.
Přitom už se rojily zprávy o tom, že tam "mladý" (75 let) Heydrich chce postavit svému tatíkovi památník nebo muzeum (!!), starosta obce pustil do éteru úvahu opačnou, tedy o případném památníku věnovaném naopak odboji či obětem nacistické nadvlády. A co čert nechtěl, historik Čvančara uvedl, že všechno, co se skutečně událo, byl jen neurčitý povzdech pana Heydricha "Kdybych věděl jak, pomohl bych." Starosta Holík potom ovšem uvedl, že s Heydrichem mluvil i soukromě stranou a tento přislíbil pomoc se získáním prostředků, například prostřednictvím fondů EU. Na co to vlastně bude, nakonec teda neuvedl, ale že na "památník odboje" je podle starosty "logické".
Čili zase nikdo nevěděl nic a cokoli se dalo říci, bylo na bázi "jedna paní povídala". Ale těch náhlých potřeb se k tomu nějak viditelně vyjádřit a zaujmout pevné stanovisko! Že se hned vylouplo několik emotivních úvah všelijakých notorických Brouků Pytlíků, kteří s nějakým jasným Názorem na cokoli musí vyrukovat vždycky nejpozději do deseti minut po té, co se libovolná zpráva objeví na libovolném serveru, to mě zas až tak nepřekvapilo.
Ale ničím nepodložená hysterie ovlivnila i lidi, kteří si měli s vyjádřením přece jen chvilku počkat. Pavel Vranský ze Svazu bojovníků za svobodu by zámek "raději nechal spadnout" (možná se dočká), a se svojí trochou do mlýna přispěchal i prezidentův poradce Ladislav Jakl.
U jeho příspěvku se zastavím, protože mě obzvlášť mrzí, že i on - a to lvím podílem - přispěl k ukázce, jak děsivě se u nás "pracuje" informacemi. Jeho názory čtu rád, přečetl jsem si i tenhle, a tentokrát mě nepotěšil ani trochu: Právě proto, jak nestydatě a přitom hlasitě zachází z informacemi z kdoví kolikáté ruky a s různými drby.
Připomněl mi trochu biblického Samsona. Ale bohužel jen napůl. Samson se nebál postavit přesile, Jakl se nebojí taky. Samson měl pověstně dlouhé háro, Jakl ho má taky. Samson pomocí oslí čelisti pobil zástup Pelištejců, Jakl pomocí oslí-ho můstku (tady podobnost končí) přeběhl z jednoho dosti nejistého břehu nepodložených spekulací o Heydrichovi na druhý břeh neméně nepodložených spekulací o prohnilé Evropské unii.
Na Evropskou unii a transfery peněz, které provádí, může mít člověk velmi silný názor. Pan Jakl takový názor má a občas s ním lze i souhlasit. Neprospívá ovšem nikomu a ničemu, když se do diskuse vloudí hra na city pomocí polopravd a nepodložených spekulací. A to právě Ladislav Jakl provedl a hned dvakrát.
Jednou v případě "Heydrichova zámku". Odpíchl se od poměrně nic neříkajícího (a kdoví jestli skutečného) tvrzení Heidera Heydricha, že prostředky na opravu by šly sehnat pomocí EU a že by s tím mohl pomoci. Podle pana Jakla jde o jasný důkaz, jak prohnilá je EU - celé to totiž postavil tak, že Heydrich získá prostředky díky klientelismu, protože se s někým zná, protože zkrátka v EU má "někdo" možnosti docela jiné, než "někdo jiný".
Přitom nevím, co ho k tomuto pohledu opravňuje. Ano - jsou tu možnosti, jak získat prostředky z EU, a mnohdy je není lehké v poměrně nepřehledném systému objevit, natož je z něho vydolovat. Budiž, to by se dalo rozebrat, nakolik je to pravda a případně to zkritizovat. Jenomže pokud někdo nabízí pomoc se získáním těchto prostředků, neznamená to zdaleka, že k nim má nějaký snazší přístup.
Stejně jako o zbytku celé "kauzy" si i o tomto údajném Heydrichově prohlášení můžete myslet cokoli. Mne na první přečtení napadlo, že zkrátka využije svůj přehled, zkušenosti, případně dokáže tyto zkušenosti prostředkovat. Získáním informací o možnostech čerpání, pomocí se zpracováním dokumentace, zajištěním odborné pomoci s přípravou případných žádostí a dalších cest, jimiž se dá získat - zcela "legálně" a bez nějakého já na bráchu, brácha na mě - pomoc z prostředků EU. Opakuji - může se to někomu zdát jako celkově mizerný, nefunkční a kdovíjaký systém, ale to je na samostatnou věcnou diskusi a ne na výkřiky o tom, že se v EU opatřují finance jen tak na (Heydrichův) ksicht.
Druhá věc, která mne na Jaklově vyprávění zaujala, je už odjinud (jak jsem řekl, Heydrich působí jenom jako oslí můstek). Prý jakýsi pivovarník z peněz EU získal "40 procent investic z dotace EU. Jeho konkurenti nedostali nic, neuměli si to tak vyběhat. Takže on ušetřené peníze použil na jiné podnikání a k tomu zlevnil své pivo tak, že to konkurence může zabalit." S tím, že tohle strašně křiví trh.
O křivení trhu by se jistě dalo diskutovat, ale tenhle konkrétní případ se mi nezdá. Existují poměrně ostře sledovaná pravidla na to, aby z veřejných prostředků nebyla poskytována podpora, která by právě mohla nepřiměřeně zvýhodnit příjemce na trhu oproti ostatním. Jak celá situace vypadala doopravdy, nevím, ale vsadil bych se, že takhle jednoduše ne.
Jsem vděčný za každý kritický hlas, který se nebojí pojmenovat věci pravým jménem a vybočit z davu. Ale nesmí to být ozvěna toho, co "jedna pani povidala".
A je smutné, že právě tahle ozvěna obvykle plní stránky novin.