Neználek komouš, broučci kalvínští fanatici a Mája fašistka

To je pořád řečí, že ta která dětská knížka je propagandou nějaké ideologie! Samozřejmě, že je!

bolševik jak vyšitej

Už jsem tu na iDnes blogu byl svědkem několika bitev o Neználka; podle jedněch je to bolševická agitka, podle jiných plus mínus roztomilá dětská knížka, jenom prostě trochu cinknutá tou dobou.

Abych se přiznal, těm druhým závidím tu naivitu, která jim zjevně vydržela od dětství. Samozřejmě, že Neználek je brutální bolševická agitka! Ten první díl ještě jakž takž jde, ale další dva... V jednom komunistický ráj, v druhém vrazi z Vólstrýtu, jak to probůh někdo může nevidět? Nic na tom nezmění, že ti pumprláci, kteří tvoří osazenstvo tří knih Nikolaje Nosova, laureáta Stalinovy ceny, se nazývají malíčci a vzájemně se nevraždí, takže trochu upomínají spíš na menševiky.

Brouček, nekorektní katecheta

A proč by tomu tak nebylo? Stromek se má ohýbat, dokud je mladý, takže literatura pro děti je zásadní nástroj jakékoli ideologické práce. A nemusí to mít tak odpudivou podobu jako parta trpasličích komunistů. Nejlíp v tom podle mě uměl plavat Jan Karafiát, evangelický farář, který se rozhodl helvítskou životní kázeň a bezpodmínečnou odevzdanost Bohu vysadit dětem do hlaviček prostřednictvím broučků z čeledi světluškovitých (ti navíc patří do podřádu všežravých, je proto logické, že jsou to v knížce celí lidi).

Karafiátovi se to povedlo. Jeho knížka děti baví, ve věřících rodinách dodnes děti uléhají jako "v podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka", nu a po přečtení jsou tak nějak - otužilejší. Dodnes si pamatuju, že i já jsem se na konci ptal spolu s babičkou, která mi Broučky četla: "A ti broučci po jalovcem, jestli oni to v té zimě vydrží?" -  "Nechť; však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou," pravila na to kniha - a zmrzli. Trochu mě to zarazilo, byl jsem zvyklý z konformních pohádek na onačejší konce, ale taky jsem se oklepal a beze srandy si myslím, že Karafiátův záměr byl naplněn.

Mimochodem - dovedete si představit podobný konec dneska, když se před dětmi pořád křečovitě tváříme, že svět má jenom světlé stránky, když už i v pohádkách zlo přestává existovat a všechno je jen hezoučké a legrační (ano, ani dnes si neodpustím zhnusený pohled směrem Zdeňka Trošky)? Karafiát neváhal a dětem pěkně nalil pořádně silný kafe, a ono to vyšlo.

Bolševik broučky nenáviděl, ale byla to přece jenom věc už tak zažraná v ohromné spoustě domácností, že to nešlo vykořenit. Komouši sestrojili svého času i vlastní verzi, kde jsou modlitbičky nahrazeny budovatelskými říkankami, ale nejspíš to nakonec bylo trapné i jim samotným, protože tohle veledílo potom skončilo údajně ve stoupě.

Včelka Mája, hnědá košile

Ve světě tykadel, kusadel, chitinu a složených očí ještě zůstaneme. Roku 1912 vychází knížka Waldemara Bonselse "Včelka Mája". To jsem bohužel nečetl, informace proto čerpám z Matky všeho pozemského vědění (tedy anglické wikipedie), a vypadá to, že se od nám dobře známého kresleného seriálu dost liší. V podstatě je to taková oslava militarismu a řádného uspořádání společnosti bez všelijakých živlů. 

Svět Májiných hodnot je „Heimat und Glaube“ (vlast a víra; nic proti, ale všimněte si pořadí), což z ní vypadne v momentě, kdy začne špačkovat proti vosám, které coby nájezdníci nic takového nevyznávají. Ostatně varování před vosím útokem Máju, která před tím načas propadla lákadlu individualismu a odešla z úlu, opět vrací do hodinářsky přesně seřízené společnosti pruhovaných pracantů. Pilná a kolektivu oddaná včelka z r. 1912 tak letí vstříc pozdějším dobrodružstvím fašismu a národního socialismu. Bohužel se mi nepodařilo vybádat, jaký poměr k Máje zastával Adolf Hitler, dovedu si však představit, že na nějaké školní besídce hrál Vilíka a ledasco mu potom utkvělo v hlavě.

V tom seriálu toho asi moc nezbylo, nicméně stejně si všimněte, že největší borci v lese jsou mravenci a v pavoučici Fidle (Thekla v originále) není zatěžko poznat dobový obrázek Žida. A nebude asi úplně náhoda, že Máju do světa animáčů převedli právě ti šikovní Žaponci.

Jdi domů, Neznajko!...

Nakonec ovšem musím přiznat, že zatímco u Broučků a Včelky Máji jsem si dělal trochu srandu, toho Neználka bych fakt nedal dětem číst a nechápu zvrácené pohnutky, které vedly k nedávné reedici díla. Nedivil bych se, kdyby se tak stalo na základě tun dopisů rodičů, kteří nejspíš budou totožní s těmi "diváky", na základě jejichž usilovných žádostí jsme údajně opět v TV oblažováni Ženou za pultem a Plechovou kavalérií. A můžeme nejspíš čekat i návrat Timura a jeho party, Vasky Trubačova a jeho kamarádů nebo podobné věrchušky na knižní pulty.

Back in the USSR!