Když ne já, tak nikdo! (rozdupe nám Tomio prezidentské bábovičky?)

Copak to tak zvoní? Že by předzvěst Vánoc? Kdepak, to se jen naplno rozezněly rolničky na Okamurově čepici. Připojil se ke Kláře Samkové s tím, že když on nepostoupí, napadne celé volby. Najednou mu totiž na nich začala řada věcí vadit.

Najednou...

Podle Okamury je celý sběr podpisů nelegitimní, protiústavní, diskriminační atd. Ale (což je zajímavé) ne úplně. Jenom v případě, kdy nepostoupí on. Když postoupí, tak si stěžovat u Ústavního soudu nebude. Také vám nad tou logikou zůstává rozum stát?

Při namátkovém přezkumu podpisových archů objevili totiž na Ministerstvu vnitra nejenom celou armádu Járů Cimrmanů, ale i řadu dalších neplatných podpisů. Cesta na Hrad je ohrožena. A proto Okamura projevil nejen politickou, ale i lidskou vyzrálost své osobnosti tím, že pokud nepostoupí on, tak ty volby zkazí všem (ačkoli teda v nejhorším hrozí nejspíš jen odklad). Asi jako když malý fracek prohrává ve člobrdu a tak schválně drcne do stolu, aby popadaly figurky a nikdo nevěděl, kde stál. Game over. Najednou je sběr podpisů - na nějž byl do nedávna Okamura se svým týmem velice hrdý, protože jim šel sběr pěkně a rychle od ruky - náramně špatně. Celá věc má dvě roviny - obecnou (je to fakt špatně?) a konkrétní, okamurovskou (je tohle normální?). Tak popořádku.

Pochod padesáti tisíců

Je opravdu diskriminační, když kandidát na prezidenta potřebuje padesát tisíc podpisů (což obnáší práci, prachy atd.), zatímco jiným stačí pár desítek senátorů? Na první pohled možná ano, na druhý už rozhodně ne.

Mám určitou, snad starosvětsky naivní představu, že prezidentským kandidátem a v případě úspěchu přímo prezidentem by měl být někdo, kdo má a je schopen si zajistit podporu veřejnosti, tedy toho politického lidu, na nějž bude z hradních komnat shlížet. Padesát tisíc podpisů mi přijde jako směšně nízký požadavek. Opravdu by se zdálo někomu normální, že by nejvyšším představitelem státu a vrchním velitelem ozbrojených sil mohl a měl být někdo, kdo není schopen prokázat ani podporu padesáti tisíc z několika milionů voličů v České republice?

Hranici chápu také jako určitou hráz administrativní náročnosti a nákladů. Kdyby do finálního všelidového hlasování postoupil kdejaký obecní pastucha, kterého už nebaví vyhánět ráno na pastvu a myslí si, že má na víc, asi by se to prodražilo. Takových mohou být tisíce. Prezidenty všech těch našich dosavadních republik byly vždy osobnosti (ať už s kladným či záporným znamínkem), které měly za sebou dlouhodobě výrazné působení ve veřejném životě. A asi by to tak mělo i zůstat.

Že stačí pár podpisů poslanců nebo senátorů, to mi přijde logické. Naše zřízení hrdě nazýváme zastupitelskou demokracií a ty potřebné tisíce hlasů jsou za každým poslancem nebo senátorem, který reprezentuje dlouhou řadu svých voličů. Námitky proti tomu, přiznám se, nechápu.

Cesta samuraje

Okamurův náhlý a bizarně polovičatý odpor proti sběru podpisů vypovídá jednoznačně hlavně o jeho nevyzrálosti (a o nevyzrálosti jeho voličů, pokud mu tohle u nich projde). Je to celé špatně - ale jenom tehdy, když to neposlouží jemu. Pokud projde, tak je to zjevně dobře a rozhněvaný muž se nad volbami smiluje a k soudu je nepožene. Potřebuje tohle další komentáře?

Okamura udělal poměrně strmou politickou kariéru - z ničeho a na první dobrou vyskočil až do Senátu. Klobouk dolů, chtělo by se říci. Pro mě je Okamura populista, ale třeba se pletu. Třeba opravdu myslí vážně to, co oslovilo prostřednictvím jeho článků a vystoupení tolik voličů. Jako senátor má dost času na to, aby se předvedl. A nejen to - jako senátor má (vzhledem k odlišné náplni práce senátora oproti prezidentovi) také prostor k tomu, aby ty svoje nápady, které zhusta vyžadují změnu legislativy, zkusil protlačit. Jestli to myslí vážně, měl by to chápat. Zdá se však, že nechápe a že to tudíž vážně nemyslí.

Že začala dělat vlny paní Samková, to mě zas tak nepřekvapuje, protože o téhle dámě smýšlím tak nějak podobně, jako většina národa. Z její strany je to asi tak logické, jako kdyby se Aťka Janoušková čertila, že ji nevybrali do basketbalové reprezentace, nebo kdyby Halina Pawlovská hnala k soudu organizátory castingu, kteří jí odmítli přidělit titulní roli v životopisném filmu "Twiggy". Celou Samkové kandidaturu chápu v duchu přísloví "když čert neuškodí, alespoň zasmrdí". Ale ačkoli jsem o Okamurovi a jeho úmyslech neměl nikdy valné mínění (viz odkaz níže), přece jenom jsem myslel, že patří do jiné ligy a že je to dospělý muž.

Aby nás Pánbůh při zdravém rozumu zachovati ráčil

No nic, musím končit. Vydám se do kšeftu pokoupit pár věcí do domácnosti a svou strastiplnou cestu budu chápat jako "Pochod pro Petra Čtvrtníčka", který na dnešek vyhlásila iniciativa Petr Čtvrtníček prezidentem. Pochodovat v rámci akce může kdo chce a kam chce, třeba sám. Přidejte se taky. Rozhodně to není větší šaškárna, než jakou tu předvádějí někteří "vážní kandidáti".