Vždycky mě potěší, když zaslechnu spojení "politolog Pehe". Kromě toho, že tahle dvě slova vedle sebe dávají smysl asi jako "kvadratura kruhu" a k realitě se mají asi jako poslelství Vesmírných lidí, skrývá se za nimi vždy nějaký nevídaný a zábavný intelektuální zásah neomylně mimo terč.
Vitejte ve svete politologa Pehe
Tvorbou jmenovaného politologa se ve volném čase zabývám již dlouho a osobně si myslím, že Jiří Pehe představuje zlatý důl a pravé požehnání pro bookmakery sázkových kanceláří - cokoli řekne či předpoví, je přesně naopak, takže stačí nasadit opačný kurz, a navíc ho skoro nikdo nečte, takže tuhle fintu sázkaři neprokouknou - zkrátka tip na jistotu.
Rovněž jedno z posledních děl pana Pehe stojí za pozornost - jmenuje se "Licoměrná štvanice na Paroubka" (asi inspirováno epizodou "Štvanice" v Majoru Zemanovi) a určitě je snadno na Mistrových stránkách najdete (a určitě to udělejte). Ve zkratce - Jiří Paroubek nic, on demokrat a muzikant, to všechno ti ostatní, co mu tak křivdí. Člověk skoro ani neví, u kterého odstavce se začít divit dřív. Začněme dort hned třešničkou:
"Když některá média Paroubkovi dávají nálepky nebezpečného autoritáře, měla by přesně uvést, co konkrétně udělal, aby si takovou nálepku zasloužil." Tolik Pehe.
Joj! Vzpomněl jsem si například na poslední volbu prezidenta, kdy Jiří Paroubek udělal první poslední pro to, aby ji pokud možno zbavil posledního znaku demokratické volby - zásada, že o lidech, tedy i prezidentech, hlasujeme vždy tajně, patří do základní výbavy demokracie už od antických dob. V režii neautoritářského "demograta" Paroubka muselo hlasování o prezidentském kandidátovi proběhnout veřejně (a ještě bylo potřeba pořídit fotodokumentaci, jestli všechny ovečky hlasují správně). To tu bylo za Gottwalda, a to byl panečku nějaký demokrat. A když nechal předseda podepsat svoje ovečky již před volbou, že budou hlasovat v souladu se stranickým diktátem - to není projev autoritářství, že....
Pehe se už tenkrát v jednom ze svých esejů radoval, že volba veřejná bude ta nejsprávnější - a bodejť by ne, když Klausův konec "politolog" předpovídá tak často, že Klaus by nemohl ani začít, aby vizím svého konce u politologa Pehe dostál. Bodejť by se Paroubkova drastická a z hlediska precedentu do budoucna zhoubná opatření demokratovi Pehemu nelíbila.
Zdrojem údivu je pak panu Pehe pohoršení tisku nad tím, že s některými prostě Paroubek nemluví a s některými ano. Že část lidí prostě odepsal, protože díl veřejnosti zkrátka zhodnotil jako nepotřebný balast na cestě za mocí - tohle by komukoli na Západě, jímž se pan Pehe tak často zaklíná, zlomilo vaz. Tam by se s Paroubkem nebavil po tomhle extempore už vůbec nikdo. Pan politolog prostě nechápe, že nežijeme v nějaké východní satrapii, ale někde, kde určité povědomí o politice jako volném soupeření programů pořád ještě žije. Hlavně že nám chce o politické kultuře tak moc kázat...
Tenhle orel ducha se snesl ještě na další témata, nicméně se stejným výsledkem, tak se jimi nebudeme zdržovat, ať si to dočte do konce každý, kdo na to bude mít žaludek. Stojí to za to. Všimněme si ovšem jedné věci.
Nenajdete skoro jediný kus literárního díla páně Pehe, aby se v něm tento nepodivoval nad naší zaostalostí a nesnažil se nám vysvětlit, že demokracii se máme teprv učit na Západě. I kdyby to byla pravda, a v některých případech i je, zůstává rozum stát nad tím, že podobná moudra náš politický krasoduch neadresuje taky těm, kteří demokracii podupali každým krokem. Řízená a hlídaná volba, vyhrožování médiím, fízlování oponentů na mítincích, štvaní jedněch proti druhým - nic z toho panu Pehe zjevně nevadí, protože mu to naopak hraje do noty. Ačkoli tohle teda do výbavy západních demokracií zrovna nepasuje.
Jak už bylo řečeno a jak se je možno přesvědčit ochutnáním jednoho každého plodu Peheova ducha, politolog žije v trochu jiném světě. Chápejme ho. Teď pro něj přišla příležitost, zažít si na vlastní kůži prohru oponenta a konečně, aspoň jednou jedinkrát, mít pravdu. Vidina triumfu chorobně zmrzačeného sebevědomí, které bylo realitou vždycky jenom bito, a teď má možnost zazářit. Co na tom, že stále ještě křehké povědomí demokracie půjde do kopru - hlavně že se leze do té správné zadele a fasují se ta správná poplácání po plecích. Pehe vsadil na kartu "Paroubek" - a jako vždy pohoří, a ještě se odkopal.
Zvykejme si. Bublan, Paroubkův podržtaška, který nechal na západ od Kavkazu nebývalým způsobem seřezat lidi na Czechteku, má být ombudsmanem; Jandák, který mluví jako plný kukabus a jehož pouhý inkoust v propisce může mít takových pět promile, bude ministr kultury; no a Pehe, Pehe bude konečně politolog.
Na druhou stranu, je tady pořád šance, že příští volby dopadnou tak nějak normálně a všech těch hrůz se nedočkáme. A že pan Pehe začal kopat za oranžový tým, to je, vzhledem k jeho předchozím věšteckým trefám, spíš důvod k optimismu. Doufejme.
A panu Pehe popřejme ještě spoustu takových úspěchů, jaké slavil do teď :)
