Zvláštní, tahle přímá volba prezidenta. Skoro všichni se před volbami dušovali, jak už je to hotová věc, a pořád kde nic tu nic. Pročpak to? Mimochodem - stejně myslím, že nejlepší kandidát je Miloš Zeman!
To byly časy!
S tou přímou volbou prezidenta to člověka zas tak nepřekvapí. Je to taková líbivost vůči veřejnosti, má však svoje "ale". Taky bych ji vlastně docela uvítal a na rozdíl od škarohlídů nevěřím, že by si národ zvolil třeba Karla Gotta. A když by zvolil, taky by se zas tak moc nestalo. Pořád lepší než panďulák bez ksichtu a obsahu a la Švejnar nebo nějaký popletený inťoš, vyhrabaný odkudsi z kabinetu jenom proto, že nejmíň vadí (příkladů by se v dosavadní historii voleb našlo taky pár).
Těšínská jablíčka a přímá volba
Ale je to zarážející – skoro všichni pochodovali do minulých parlamentních voleb s tím, že příštímu tatíčkovi navlékne lýčené střevíce sám lid, ale zatím to moc nevypadá. Důvodů asi bude mnoho; jistě je příprava zákona věc náročná, každý si tam chce procpat to svoje, přistupují debaty o pravomocích, volebním období, technických aspektech takového všelidového hlasování… Ale stejně si říkám, že kdyby všichni tak moc chtěli, jak se dušují, tak už to je.
Ovšem blíží se nová volba prezidenta, takže nejspíš naopak nikdo moc nechce. O tu radost z vyjednávání, politického a kdovíjakého dalšího kšeftování se asi partaje ni jednotlivci připravit nehodlají, a nechávat výsledek (docela významný pro všechny politické hráče) náhodě a vrtkavé přízni lidových mas se musí oběma komorám jevit jako pošetile zahozená příležitost.
Proto se asi připravme na další vzrušující bitvy o Hrad sváděné Parlamentem v přímém televizním přenosu.
Žulíci a latiníci
Těšme se na to, co je na nich zábavné. Minule to byl Mejstříkův zakoktaný latinský projev čpící i na dálku laciným vínem, tajuplné zmizení poslankyně Zubové nebo škála výrazů ve tváři Jiřího Paroubka.
Připravme se i na mimořádně hnusné okamžiky. Posledně to pro mě byla nominace pana Švejnara, člověka, který pro tuhle zemi nikdy neudělal nic, nic si nemyslí a nic neřekl (tedy alespoň co by mělo smysl a nebylo jen floskulí), nevybojoval ani žádný boj, za který by zasloužil odměnu v podobě nejprestižnější politické funkce. Jenom se pro svou amébní všetvárnost hodil těm i těm jako „antiklaus“.
Tohohle žolíka v rukávu si údajně ČSSD drží i pro příští prezidentskou partii, ovšem dost pochybuju, že to myslí vážně: Minule bylo potřeba najít dostatečně bezobsažnou postavu, na níž by se mohli shodnout i rivalové typu zelených, lidovců a socialistů. Bylo totiž potřeba nikoli zvolit prezidenta, ale zlikvidovat Klause (a skončilo to jako všechny podobné pokusy). Na to byl Švejnar ideální. Příště už ale půjde o to, aby si kandidát toho kterého politického uskupení také něco myslel, tedy alespoň do té míry, aby byla jeho nominace logická a vysvětlitelná voličstvu i členské základně. Jistě to proto bude nakonec někdo jiný.
Ale ať to bude jak chce, já navrhuju národu i jeho voleným zástupcům Miloše Zemana. Mám proto několik neotřesitelných důvodů.
Doba si žádá Miloše
1/ Jednak si to žádá dialektika dějin. To máte tak – dřív byl nejoblíbenější Klaus, po něm Zeman. Premiérem byl Klaus, po něm Zeman. Klause se pokusilo potopit nejbižší politické okolí, po něm potopili soubratimci Zemana. No a Klaus je prezidentem, takže – zcela logicky – musí být aspoň jednou i Zeman. To dá rozum.
2/ Druhým důvodem je vzrušení v zahraniční politice. Málokdo dokázal tak efektivně urazit Rakušáky, Palestince a další naše tradiční nepřátele jako tenhle chlapík. „Rakouská strana ostře protestuje proti spuštění prvního bloku Temelína, jak zareaguje česká strana?“ – ptali se kdysi novináři s vytřeštěnýma očima Zemana. „Inu, spustíme druhý blok,“ odvětil jim pomalu s přátelským úsměvem. Kdo tohle dovede! A jeho poslední výroky na adresu vyznavačů Machometových dávají tušit, že ani dnes bychom nesáhli vedle. Koneckonců svět si zvykl, že na pražský prezidentský stolec usedají jen mimořádné lidské typy, tak mu můžeme do třetice doslova vyrazit dech!
3/ Teď trochu vážněji. Ačkoli mám proti Zemanovi tisíc a jednu výhradu, koneckonců on vytáhl nahoru zrůdičky typu Gross nebo řečmi o spálené zemi vnášel „blbou náladu“ a znechucení politikou do povědomí národa, byl to však přece jen politický formát, po jakém dnes (kromě věčného rivala Klause) není vidu ani slechu.
Nebyl to hysterik, s kterým by se nedalo dohodnout, a dohody držel. Sledoval politiku z podstatně širšího horizontu než je jen všimné za státní zakázku v kapse. Uměl se prát a vlastní postoje neopisoval z průzkumů veřejného mínění nebo je nemontoval podle učebnic marketingu – svými názory, které na rozdíl od dnešních politiků opravdu měl, naopak provokoval a strhával ostatní.
Kdyby seděl na Hradě, byla by to jistě sranda. Když si jen vzpomenu na ty luxusní televizní debaty, kde si nejdřív vynadali Klaus a Zeman vzájemně a pak začali ruku v ruce poučovat a ponižovat moderátora… Má to dnes ten Václav Moravec, muž s charismatem švestkového knedlíku a nepochopitelnou pověstí dobrého moderátora politických debat, sakra jednoduchý, když nemusí sedět mezi Scyllou a Charybdou!
Ale byla by to také milá připomínka časů, kdy politika u nás byla víceméně opravdu politická a kdy jí dominovaly vůdcovské osobnosti (byť velmi různorodé a nestejných kvalit) jako Klaus, Zeman, Havel, částečně Lux. Političtí lídři, nikoli jen prodloužené ruce kamarádů z vrcholného byznysu, u nichž je vlastně jedno, k jaké partaji se hlásí.
Navrhuji proto, aby volba prezidenta byla napříště lidová a proběhla aklamací. Miloš na Hrad!
