Na celém tom cirkusu, který se rozpoutal po Kalouskově proplesknutí jedné drzé huby, mě nejvíc pobavila bizarní snaha ČSSD přihřát si polívčičku. Ponaučení ovšem z fackovací aféry plynou i další.
Nejlepší z možných světů
Je to až neuvěřitelné, jaká trivialita dokáže od základů otřást českou societou. Jakýsi drzoun s nevymáchanou hubou sprostě urazí chlapíka na ulici a dostane za to pár facek – v podstatě téměř archetypální obraz po lidsku fungující akce a reakce. Shodou okolností to byl ovšem ministr, a proto tu máme zásadní politikum.
Když vidím ty záplavy traktátů o Kalouskově smrtelném hříchu, skoro se raduju, že tu v Čechách žijeme v onom "nejlepším z možných světů", nad jehož podobou si tolik lámali hlavy filosofové všech dob. Jestli je pár facek pro drzouna, který si je plně zasloužil, tím hlavním, čím naše politika a společnost dýchá, pak se máme skutečně parádně!
Miloš měl pravdu
Pravda je ovšem jinde, to víme všichni. Kdyby naši ministři včetně Kalouska jenom chodili po ulicích a fackovali drzé spratky, neřekl bych ani slovo a ještě bych jim přál ty jejich skromné výplaty. Jenomže oni mají na triku daleko horší věci. A ty by nás měly zajímat daleko víc, než je pár facek pro nevymáchanou hubu.
Z celé téhle "fackovací krize", která ochromila společenský, politický a vůbec všeobecný život čackého obyvatelstva české kotliny, mi jde první ponaučení: Že u nás máme žurnalisty na prd, protože zjevně nemají obzory širší než lidová ulice. Pár facek plní stránky tam, kde by se mělo psát o daleko důležitějších věcech, koneckonců klidně i v souvislosti se zmíněným ministrem. Měl on ten Miloš Zeman s tím svým slavným rozborem domácí novinářské scény pravdu.
Bohoušova předsednická premiéra
"Hoj, jak se venku vzmáhá hluk!? – hrobových oblud mocný pluk, šumí a kolem klapají a svoji píseň skuhrají…" Ano, mám na mysli existence z ČSSD, které se vynořily odkudsi ze záhrobního šera, kde poslední měsíce nikým nepozorovány smutně živoří, aby si na přítomné a zásadní kauze veřejného života přihřály polívčičku.
Bohouš Sobotka, který před minulými volbami dostal notně po hubě od vlastního "přítele" z ČSSD (mám pocit, že si ve zmíněné partaji říkají "přítel", přijde mi to legrační, ale je to prý tak), týž Bohouš, který fungoval svého času jako spolehlivý kýval přítele Paroubka, slavného to řezníka, který nechal přepadnout a brutálně vytřískat řadu nic netušících lidí na slavném CzechTeku r. 2005 a na jehož oslavách se běžně lidi střílí, nuže týž Bohouš vyzval – jak jinak – Kalouska k rezignaci. Ostatně je to poprvé, co se Sobotka projevil jako skutečný předseda strany – Paroubek taky nedělal jeden čas nic jiného, než že všecky vyzýval k rezignaci, Bohouš tak poprvé předsedá straně víc než Michal Hašek.
Pak se zjevil Dr. Ráth a světe div se, přišel se zcela neotřelým vtipem, že prý byl Kalousek ožralý a měl veselou opičku! Chachá, no to je vtip! Mistr humoru sice na Kalouskovo údajné opilství vede druhořadé vtipy každý den asi dvakrát třikrát a ve Sněmovně už v podstatě nemluví o ničem jiném, ale nedá se mu upřít, že by neuměl využít každou příležitost. Do toho sýčkuje cosi o rozkladu státu Zaorálek, což snad ani komentář nepotřebuje.
Druhé ponaučení? Že se jediné relevantní opoziční síly v Parlamentu současná vláda nemusí bát a vládní odpůrci zas do ní nemohou vkládat naděje, když se zmůže jenom na tohle.
Za krále klacka byla za groš facka
Jedinou jistotou zůstávají komunisté. Podle jednoho z nich "facky nejsou argument", jak se nechal slyšet. Ano, to má naprostou pravdu a to si z éry rudochů pamatujeme - komouši nikdy argumenty ani neměli, ani nechápali, ani neposlouchali, ale ani nepotřebovali - oni si vždycky vystačili s těmi fackami (kopanci, pendreky, mučením atd.).
Je tedy zřejmé, že se u českých bolševiků nic nezměnilo a že to jsou pořád ti samí sympaťáci. Budiž to ponaučením třetím.
Na druhou stranu připomeňme si, že takové plesknutí po hubě má u nás bohatou národní tradici a zasloužilo by ochrannou známku a z Brusele posvěcený název "Česká facka".
