Fízl v nás a starý slipy (příspěvek k debatě o anonymitě diskusí)

Likvidace "anonymity" diskusí nejen že poškodí normální blogery, ale také nepříjemně vypovídá o tom, v kolika z nás sedí malý fízl. Nejen jemu hodlám věnovat následující řádky - podíváme se i na pár důvodů, proč by diskuse měly/neměly být anonymní.

dva z nich mají od listopadu po diskusi (o psu nemluvě)

Už se k tomu napsalo hodně, takže asi bude zbytečné nosit do lesa ještě další polínko, nicméně já si prostě nemůžu pomoct. Také se připojím k řadě těch, kterým zpěnila krev plánovaná likvidace anonymní, či spíše nepodepsané diskuse na iDnesu.

Mnoho lidí chce slyšet důvod, proč by diskuse anonymní být měla. Já bych zase rád slyšel důvod, proč by neměla. Mě jako příležitostného blogera, jenž jen občas vyšle do světa nějaké to zásadní moudro, které si nemůže nechat pro sebe a o němž usoudí, že rodina či kamarádi jsou příliš skromné publikum, tahle likvidace anonymity docela naštve.

Diskuse tu nemívám na tucet stránek, jako mívají stálice zdejšího blogerského nebe (až teda na výjimky u témat zcela zásadních, jako když jsem psal o Voskovcově spoluvině za komunismus, škodlivosti Troškových pohádek a nebo - ještě hůř - o nepřípustnosti fuseklí v sandálech), takže jsem docela rád za každý ohlas. Dost pochybuju, že někdo bude do redakce posílat kopii občanky proto, aby mi sdělil, že mám smělou větnou stavbu nebo že jsem naopak vůl. A abych se přiznal, je mi úplně buřt, jestli mi své mínění vetkne do diskuse PhDr. Mojmír Kvěch z Ledče nad Sázavou a nebo někdo, kdo se podepíše Císařovy staré slipy. Jenomže od Starých slipů se reakce dočkám snáz, což je důvod, proč je podle mě rušení anonymních diskusí velká škoda. A to hlavně pro nás, pro blogery.

Proč lidé chtějí diskutovat anonymně

Blogeři, kteří se tu rozplývají v slzách dojetí nad zrušením anonymních diskusí, vidí za potřebou diskutujících vyjádřit se pod nějakou přezdívkou především nějaké nekalé úmysly. Ale kdepak.

V dnešní době googlování opravdu není úplně potřeba, aby vaše výroky znal každý. Pokud se příkladně zaměstnanec státní správy hodlá připojit k názoru, že ten který papaláš je hovado, asi to nebude chtít učinit pod svým jménem, právě jako zaměstnanec obchodního řetězce v diskusi o tom, že se lidem podstrkuje shnilé maso. A nejde jen o kritiku - někdo pěkně napsal, že internetové diskuse jsou jako klábosení v hospodě, a k tomu si taky nezvete šéfa a obchodní partnery.

Nemusí jít jen o tohle "nebezpečí". Podle některých za svůj názor zasloužíte přes držku, a tuhle myšlenku mohou daleko snáz uvést v skutek v případě PhDr. Kvěcha než v případě Císařových slipů. Nebo se na vás prostě navěsí nějaký magor, nemusíme hned mluvit o násilí.

Další věc - myslí si někdo, že diskutující jsou samé OSVČ a diskutují ve volném čase? To snad ne. Samozřejmě se diskutuje čile ze všech možných kanclů ve státním i soukromém sektoru (i neziskovém, abych na někoho nezapomněl). To jistě není dobře, ale je to fakt, se kterým třeba počítat. Nejvíc článků blogeři uveřejňují mezi osmou a devátou ráno, a vědí proč - protože když se přijde do kanclu, tak než se otlučou ospalky o futro, uvaří kafe a zahřejou tiskárny, tak se tak nějak cvičně pobrouzdá po netu i po blozích.

Jednou jsem sepsal traktát, který v nadpisu obsahoval slovo celebrita. Měl asi poloviční čtenost než všechny moje ostatní srovnatelné výplody. No jistě - hlášku "obsahuje zakázaný řetězec "celeb"" zná od pracovního přístroje kdekdo. Proto dělají chybu autoři, kteří mají v názvu blogu "sex", ale to nechme stranou - jde o to, že pokud je Mojmír Kvěch zaměstnancem firmy a má pevnou pracovní dobu, svůj jedinečný názor na moje dílo mi daleko snáze sdělí jako Císařovy staré slipy, než aby se někde producíroval se svým ksichtem a plným jménem. Jako všichni blogeři, i já jsem trochu egoman, ale fakt si nepředstavuju, že si Kvěch svůj postřeh poznamená dopoledne na manžetu a večer vyskočí od večeře a zvolá: "Mámo, děti, než se vám budu věnovat, musím ještě napsat tomu Hřebíčkovi, jekej je to génius!"

No, a jak já jako bloger k tomu přijdu, když mi teď starý slipy zaříznou a Kvěch nesebere odvahu exhibovat tu pod vlastním facebookovým profilem? Prázdná diskuse je smutná, osobně jsem radši, když mi tam čtyři anonymové napíšou, že jsem blbec (stejně jim to nevěřím), než když to tam zeje prázdnotou.

Fakt jsme všichni kádrováci?

Jakožto osobnost jakž takž vyrovnaná (se zdravou mírnou převahou na stranu spektra "mám se rád"), se fakt nebudu hroutit z toho, když mě tu a tam někdo se sebebizarnější přezdívkou pošle do hajzlu. Pokud bloger nespí kvůli diskusím, tak je chyba v něm. Nechci mít právo příspěvky mazat, bylo by mi trapně, a ani nepotřebuju znát lidi, co mi píšou. Proč taky? Jakože bych Dr. Kvěcha za souhlasné výkřiky v diskusi pozval na Boží hod k obědu a občas mu poslal pohlednici z cest? Nebo v případě reakce negativní na něj poslal tu legendární partu zfetovaných negrů s letlampou?

Fakt ne. Snaha po zjištění "pravé osobnosti" diskutérů mi přijde (jako řadě dalších, jejichž mínění jsem dnes četl) prostě fízlovská, na úrovni slavné Pomocné stráže VB (tu jsem zase ukradl Petru Zip Hájkovi z jedné diskuse, přiznávám). Taková nízká, vozhřivá, se snahou někoho prokádrovat, pomstít se mu... Fuj.

Už jsem si v diskusích, hlavně v dobách, kdy jsem psával daleko častěji a na živější témata, vyposlechl ledasco. Nikdy jsem se kvůli tomu nechtěl věšet, nezkoušel zjistit něčí totožnost a necítil se zdrcen, zničen, nalomen. Případ, kdy jsem měl pocit, že takhle teda ne, byl jeden - když se na mě pověsilo jakési individuum s utkvělou představou, že jsem jistý jím nenáviděný diskutér. Tahle dáma (ukázalo se pak) mi prošťourala facebook a začala si dávat nicky v podobě zkomolených jmen mojí nic netušící mámy, ségry, některých přátel. To už mi přišlo moc. Pro zajímavost - nakonec se podřekla a vyklubala se z ní nějaká učitelka tělocviku. Máme dorost v dobrých rukách :)

Ale podtrženo sečteno - za půltřetího roku blogování jsem se setkal jen s tímto jediným překročením nějaké pomyslné hranice. Ačkoli urážel mě kde kdo, chtěli mi dát na hubu, prohlásili mě zaostalým troglodytem a veškeré moje velkolepé dílo zadupali do země jako prd. Ale co, aspoň to tu žilo. Teď tu budu mít uctivé, přejné a souhlasné prázdno, které si budu moci i sám promazat. Paráda. A když už sem někdo napíše, můžu si ho prokádrovat.

Jenomže já nechci. Nejsem fízl. A jak správně zaznělo v těch mnoha diskusích na tohle téma - přezdívka často o člověku vypoví milionkrát víc, než obyčejné jméno. A bývá zábavnější. Proto volám: Nechte zpívat starý slipy!