Diagnóza: "Má Klause na mozku." Příspěvek k české psychiatrii.

Luboš Palata se v Lidovkách opět činil a jak je jeho zvykem, využil nicneříkající událost k tomu, aby nechal plně vyhřeznout svůj odpor ke Klausovi. Je to zvláštní choroba, jíž netrpí jen on. Pojďme se na ni podívat.

Přízraky v některých hlavách mívají podobu Václava Klause.(obrázek jsem si vypůjčil z časopisu The Economist)

Je zajímavé, že existuje určitá sorta lidí, jimž v podstatě cokoli zavdá záminku k nějakému vzteklému výlevu vůči Klausovi. Jistě, Klaus je výstřední typ osobnosti, kterou nelze brát "jen tak"; vzhledem ke svému více než dvacet let trvajícímu vlivu na naše životy vzbuzuje silné emoce. Udělal toho hodně, takže je také hodně příležitostí ho kritizovat - a občas bezesporu právem. Ale všiml jsem si, že u některých lidí se jedná skoro o diagnózu, jakousi posedlost Klausem.
Asi někoho takového taky znáte (nebo mezi postižené sami patříte). Člověk se dopustí kritického pohledu na cokoli, počínaje důchodovou reformou dnešní vlády až třeba po nedostatek hajzlpapíru za éry plánovaného hospodářství, a už jen sleduje, jak jeho společník v diskusi rudne a prská: "Ale Klaus zase...to či ono! Tehdy a tehdy! .... A to se ti jako líbí, že Klaus zase... tohleto támhleto?" S věcí to nijak nesouvisí, a pokud ano, postižený čeká, že nejprve před jakoukoli debatou vytáhnete fotku Klause, mrštíte jí do prachu země, třikrát na ni dupnete a plivnete a až po tomto symbolickém aktu očisty se můžete bavit.
K dnešní úvaze mě inspiroval tenhle čerstvý výplod, typický pro pero pana Palaty, tentokrát navíc odděný do roucha křečovitě humorného. "Středoevropan" (jak sám sebe autor tituluje, asi proto, že mluví středoevropansky, má takové i občanství a kdyby nedejbože vypukla válka, narukuje coby jednoročák ke středoevropanským jednotkám pod prapor dosud neznámých barev) se profiluje zejména na tom, že píše naprosté bludy o situaci v Maďarsku (na což rád občas upozorní podstatně kompetentnější Bohumil Doležal; ačkoli jsme-li u toho, za opravdu důvěryhodný o Uhrách pramen považuju úvahy Davida Prokopa; ale to jen tak na okraj); druhou zásadní specializací pana Palaty je neutuchající nenávist vůči Klausovi.

Žádná příležitost není dost malá nebo velká k tomu, aby si nepřisadil proti nenáviděnému ďáblu. Asi nejostudněji se to projevilo v době úmrtí Ladislava Smoljaka, kdy Palata nelenil a věnoval zemřelé osobnosti "vzpomínku", jejíž součástí bylo z devadesáti procent výhradně plivání na Klause. Tohle "dílo" se tehdy i redakci Lidovek zdálo moc a článek během pár hodin zmizel - podařilo se tuhle "památku" uchovat (za což díky zdejšímu blogerovi Adamu Ábelovskému; kdo na to má žaludek, může číst zde).

Potíž je, že tahle zimnice nelomcuje jenom Palatou; "Klause na mozku" má kde kdo, ať už je to Jiří Pehe, Tomáš Halík, Eva Holubová a mnozí jiní.

Proč? To nejde kritizovat normálně? To mají zmínění i nejmenovaní lidé opravdu tak malé sebevědomí a tak velké nenaplněné ambice, že i zápach z vlastních ponožek musí svést na Klause? Nebo je to nějaké nové náboženství (čemuž by nasvědčovala Halíkova vytrvalá účast)?

Zkrátka Klaus je pro některé ztělesněním zla. Kdyby jeho nebylo, nikdo by v devadesátých letech nic neukradl, byli bychom premiantem zdravé a fungující Evropské unie a ti nejmoudřejší z lidí by měli klid na to, aby ochladili planetu Zemi a ledním medvídkům ve filmu Al Gora netály ledovce pod tlapkama. Ale dokud sedí na Hradě tenhle Arcisatan, bude bratr bratra nenávidět a jednou shoříme v Pekle, k němuž neodvratně spějeme mílovými kroky rychlostí půl stupně Celsia za sto let.

Tak nevím. Mám ke Klausovi zejména z jeho posledního období několikero výhrad, ale jsem pro, aby se mu dostalo nějakého významného ocenění. Daří se mu totiž fungovat jako hromosvod pro různé porušené povahy - vlastní frustrace, neúspěchy, nenávist, neschopnost rozlišovat jinak než mezi černou a bílou, to vše mohou vzít a vylejt na Klause. Třeba se pak různí ti Středoevropani lépe vyspí, nebudou se jim třást ruce a namísto odhalování se před dětmi v parku budou jenom od stolečku sepisovat svoje hanopisy na Klause. Třeba se jim po čase udělá lépe a i na toho Klause se budou dívat jako na běžný pozemský úkaz, který není ani anděl, ani ďábel... Kdo ví.

Každopádně myslím, že by psychiatrie měla zavést novou diagnózu s vědeckým názvem, protože "mít Klause na mozku" je přece jenom moc lidový pojem. 

A co jiného by se sem teď hodilo za video než slavná "Léčba Klausem" :)