Zmatení jazyků aneb tlustej vencdej

Taxikář vytáhl ze sáčku dva bonbóny a dal je klukům. "Poděkujte!" připomínám jim. "Bajarlá," říká prostřední. "Tenk jů," zkouší starší. Ještěže ten nejmladší neumí mluvit.

kolik jazyku umíš...http://www.super.cz/deti Na vícejazyčné výchově od raného věku není vůbec nic špatného. Naopak, dětští psychologové to vesměs doporučují, neboť zhruba do šesti let se děti učí cizí jazyk "jinou částí mozku" a jde jim to mnohem lépe, než když se začnou lopotit s výukou později. Nicméně existuje několik podmínek, které je třeba dodržovat, aby celý proces byl opravdu efektivní a nenapáchal více škody než užitku. A tyhle podmínky my tedy rozhodně nesplňujeme.

Například pravidlo, že člověk, který na dítě mluví, by neměl řeči míchat, ale hovořit stále jen tou jednou. Když jsme odjížděli do Mongolska, malovala jsem si, jak si naši potomci v mezinárodní školce a s pomocí anglicky hovořící chůvy vytvoří základy angličtiny, na kterých budou moci později stavět. Co se týká anglicky hovořících mongolských chův, iluze jsem ztratila záhy po příjezdu. A mezinárodní školka byla tak drahá, že účel by v tomhle případě rozhodně nesvětil vynaložené prostředky. Takže kluci skončili v mongolské školce s údajně anglickou výukou a naše paní učitelky na ně mluví nejméně třemi různými jazyky. Pokud se tedy trosky angličtiny, ruská slovíčka pochycená z televize a mongolské povely dají nazývat jazyky.

"Maminko, co je soly soly?" Přemítám, kde hledat lingvistický základ slůvek. Se solí to asi mít nic společného nebude, ale jedna paní učitelka je Japonka, tak že by? "To je promiň!" hrdě mi prozrazuje synek. "Kančáááát!" volá druhý, trůníc na záchodové míse. "Co to prosím tě je?" "To se říká, když udělám bobek a potřebuju utřít," vysvětluje. Aha, detekuji ruský základ slova, který odposlechem doznal jisté deformace.  "Víš, co je bakšá, maminko?" Ne, to opravdu nevím, přiznávám zkroušeně a říkám si, že tohle asi bude mongolsky.  A je to mongolsky. "Přeci paní učitelka!" poučuje mě dítě.

Problémem nejsou jen cizí slova samotná, ale také jejich interpretace mými dětmi, které potřebují logopedický trénink i v rodném jazyce, natož v nejméně třech dalších. "Víko víko víko stár, hava vatu vatu áj" prozpěvuje si prostřední. Trénuje na školní besídku. Melodie mi něco připomíná, je to anglická písnička. "Broučku, zpíváš to špatně, žádný víko, víko, ale twinkle twinkle little star," opravuji ho a matně vzpomínám, že následuje "how I wonder what you are." "To není pravda!" brání dítě svoji verzi. "Takhle jsme to nezpívali!" Nakonec se mi podaří ho přesvědčit a nahrazujeme výslovnost zmršenou špatným odposlechem výslovností zmršenou pro změnu mnou. Podobně jsme skončili i s druhou besídkovou písní s pracovním názvem "Sandej, mandej, tlustej vencdej." Asi tušíte, kdo to je, ten tlustej vencdej.

Některá slova a výrazy se nám dosud nepodařilo identifikovat. Kupříkladu "ukve". Podle nejstaršího synka to znamená "podívejte, co jsem našel!" Ale průzkumem jsme se dobrali ještě k možnému významu "co je to za písmeno?", případně  "pozor, ať neumřeš!" A teď si vyberte.

Jak je z předchozích vět jasné, velice výrazně nedodržujeme ani pravidlo správné výslovnosti cizího jazyka. Jakmile totiž dítě pochytí tu špatnou, bude mít problém se ji později odnaučit. Tak to se máme opravdu na co těšit.

Moje děti jsou zmatené také národnostmi a jazykovými znalostmi lidí v jejich okruhu. Známe několik mongolských tet hovořících plynně česky nebo anglicky, strejdu Mongola mluvícího slovensky a Slovenku pro změnu ovládající mongolštinu. Jsou zvyklí, že většina lidí jim tu nerozumí a domnívají se, že matka ví všechno, tudíž bude překládat.  "Maminko, jak se mongolsky řekne ´zalij nám řeřichu ´?" Žádost je určena místnímu zahradníkovi, který nadšeně haleká na kluky "ahóóój!" "To opravdu netušim, synáčku." "Ale já to potřebuju říct!" zlobí se dítě a požaduje, abych muže s hadicí v ruce instruovala anglicky. "To můžu, ale nebude mi rozumět. On mluví jenom mongolsky." "A jak to, že strejda Enkh mi rozumí, když je to taky Mongol?" chce vědět nejstarší. "Protože strejda Enkh umí slovensky a slovenština je hodně podobná češtině," komplikuji situaci ještě víc, neboť přidávám další jazyk.

Zkrátka, moje děti tu smysluplné základy nějakého světového jazyka nejspíš nezískají. Zato určitě pochopí, že na světě žije spousta lidí, kteří vypadají a mluví rozdílně a pokud si s nimi chceme popovídat, musíme se jejich řeči učit. A v neposlední řadě se naučí komunikovat za použití velmi malé slovní zásoby, zato však velmi velké snahy a nadšení. A to také není k zahození. A jednou na tu angličtinu stejně dojde.